pondělí 23. prosince 2019

Bohatství Vánoc


Znáte to, jak se celá ufuněná, ověšená taškami, řítíte po nákupním centru, oči vám lítají na všechny strany nad blyštivými se výzdobami  výloh a nestíháte sledovat cedulky SALE, volající už z dáli „Poooojď“…hlavou se Vám  honí, kolik máte ještě limit na kartě, jestli už manžel, hlídající děti, není nervózní, že jste 3 hodiny nezvěstná a jestli Vám nechybí  7. dárek pro ségru, 5. pro mamku a aspoň ten jeden pro tchyni? Tak já…já to letos NEZNÁM! Do obchoďáku jsem „nepáchla“ a  můžu vám říct, je to tak osvobozující, vyhnout se tomu předvánočnímu šílenství.



Dnešní doba je „skvělá“. Ač nám média vtloukají do hlavy, že vlastně většina z nás žije na pokraji chudoby, můj pocit je takový, že jsme se snad ještě nikdy lépe neměli! Pokud nevěříte, zajděte si třeba do onoho zmiňovaného nákupního centra, kteréhokoliv, nebo prostě jen do sámošky, tam uvěříte. Můžete tam potkat lidi „bohaté“ (v překladu současné doby „mající dost peněz“… kolikže to je moc? Netuším…), nebo ty, kteří se na Vánoce chtějí  tvářit, že jsou bohatí. Pak také lidi, kteří celý rok šetří na to, aby mohli v tomto období pořádně proluftovat peněženku. Dále pak babičky, předhánějící se, která má vnoučata „radši“ (samozřejmě důkazem budiž, kolik zbytečností jim na Vánoce naháže do dárkových tašek), a pak tam pobíhají tací, kteří každý měsíc „škrábou“ na složenky, ale zde jsou také ověšeni taškami a tváří se, jako bohatí. Ale je to skutečně tak? Jsme bohatí, když nám pocit štěstí navozuje, zavalit se navzájem na Vánoce dárky? Nakoupit sobě i druhým hromady věcí, které povětšinou vůbec nepotřebujeme, ba co je horší, často si je ani NEPŘEJEME!


Většina dětí píše každý rok svá PŘÁNÍ v dopise Ježíškovi. I ty moje. Je to kouzelná chvíle, která má u nás tradici v předvečer prvního adventního dne. Dopis dáme večer za okno a do rána prostě „zmizí“. Moje děti píšou dopis samy, resp.si od základu svá přání samy vymýšlí. Nikdy na tomto seznamu neměly více než 3 věci, což připisuji hlavně tomu, že jim nedávám podněty k tomu, aby si přály 20 dárků. Nechodíme do hračkářství, opravdu NIKDY!, nenosíme domů letáky, lákající k nákupu, třídíme nepotřebné hračky na charitu či pro přátele s menšími dětmi a necháváme jen ty, s kterými si děti aktuálně hrají. Nově pořizuji jen takové věci, které cítím, že děti opravdu potřebují. Snažím se vnímat jejich zájmy, nadšení a nádání pro konkrétní aktivity, pozorovat, které věci je zaujmou na delší dobu ve školce, u kamarádů,…a z toho pak vyvodím, jestli má smysl věc pořizovat. A pak jsou to věci, se kterými mám osobní zkušenost ze svého dětství. Jelikož jsou naše děti obrazem nás samých, často i zájem o věci, které zaujaly v dětství mě, zaujmou mé děti. Samy si tak vypěstovaly potřebu, nemít toho zbytečně moc a hlavně, mít poměrně skromné touhy! Letos syn (6 let) dokonce prohlásil „Mamko, já doufám, že mi Ježíšek přinese fakt jen ty 3 dárky, které jsem si napsal, loni mě to vůbec nebavilo tolik toho rozbalovat a hlavně ať mi, prosím, nenosí žádné oblečení, to si fakt nepřeju!“. Dcera má v podstatě jedno jediné přání, které je tak silné, že vím, že kdyby byl pod stromečkem jen tento jediný dárek, bude šťastná a bude si ho celý večer užívat bez zamýšlení se nad tím, proč tam nic dalšího nebylo. Vím to, protože jsem to ZAŽILA! Protože v mém srdci posledních 30let je zakovaná ta nejkrásnější vzpomínka mých Vánoc, z dob, kdy jsme byli „chudí“, z mého dětství, kdy mí rodiče měli pár korun na výplatě, po práci ještě do tmy pracovali na poli a běhali kolem hospodárky, aby nás měli čím nakrmit, kdy jsme žili bez pitné vody a chodili v 6 ráno 2 km pěšky na autobus do školky,… I přes to všechno tam, pod stromečkem s pár skleněnými ozdobami a jablíčky, tenkrát BYLO! Moje první kolo!!! Kolo, kterého jsem si nesmírně vážila, starala se o něj a za které jsem Ježíškovi byla po několik let vděčná. Vlastně ne po několik, ale po celých těch 30! …a pak ho samozřejmě postupně podědily všechny mé sestry :)))



Moc bych si přála, aby v této dnešní „bohaté“ době, měly mé děti možnost zažít tak hluboký pocit štěstí a upřímné dětské radosti, jaký jsem tenkrát zažila já. Vánoce nebyly o tom, že se měsíc lítalo a stresovalo, utrácely se úplně zbytečně hromady peněz, zamořovaly se domácnosti nepotřebnými věcmi, nestíhalo se za těch 14 dní volna navštívit své nejbližší a známé, dokonce se nestíhalo ani jim napsat omluvu, že nedorazíme, … takto to opravdu NEBYLO!

Tahle doba NENÍ bohatá…bohužel. Většina lidí má mnoho, přestože stále řeší, jak mají málo…pravdou je, že v přepočtu na skutečné bohatství mnozí už dnes nemají skoro nic! Bohatství Vánoc to nejsou zabalené dárky, ani kartičky s nabitými penězi na nákup čehokoliv „potřebného?“, které jsou ve skutečnosti tím snad nejméně osobním a nejodfláknutěším dárkem EVER! Nejsou to ani narychlo vytištěné vouchery, zakoupené v té nejvýhodnější akci, protože darovat zážitek, navíc za výhodnou cenu, to je dnes prostě NEJVÍC! 

Bohatství je to, čeho už dnes máme opravdu málo. Bohatství je POCIT! Pocit v srdci, pocit v duši, pocit v těle, který nás hřeje, který nás rozechvěje, který nás rozesměje. Je to pocit ŠTĚSTÍ, který nám nedá žádná věc! Který můžeme prožít jen, když jsme ve zdraví  SPOLU. Spolu s našimi nejmilovanějšími a nejbližšími  lidmi (nebo i zvířecími mazlíčky), ať už v reálném čase nebo ve vzpomínkách. 




Moje nejbohatší Vánoce už byly…byly strašně dávno a byly ty nejhezčí! Byly to ty, kdy jsme neměli skoro nic, ale měli jsme SEBE! Těšili jsme se na ně jako na nejkrásnější čas v roce, těšili jsme se na tu úžasnou vůni cukroví, na to, jak ho společně se ségrami,  maminkou a babičkou budeme péct, a jak bude úplně nejlepší na světě! Jak taťka připraví ten nejlepší bramborový salát v roce a jak se v podvečer celý byt provoní máslovými rohlíčky do polívky a sádlem na kapří řízky. Jak nám u toho dědeček zahraje na housle a já sem tam něco písknu do flétny.  A HLAVNĚ…Jak budeme všichni natěšení na večer a celý ten den bude trvat strašně moc dlouho. A večer? Večer, ten bude prostě nejlepší! A nejlepší na něm bude to, že ať už je nám 5, 30, 50 nebo 70, ucítíme společně to kouzlo Vánoc. Uvěříme alespoň na chvíli, že nám dárečky pod stromeček přinesl Ježíšek, ucítíme pocit štěstí při rozkrojení jablíčka (a trochu i toho napětí, co když tam tentokrát nebude?) a budeme si představovat, jak venku padají bílé vločky sněhu a jsou to ty pravé Vánoce! Protože pokud člověk věří, nic není nemožné! 

A víte co? Moje nejbohatší Vánoce vlastně ještě NEBYLY! Moje nejbohatší Vánoce chci mít LETOS. Ze srdce si přeji, aby je měla celá moje rodina a všichni moji blízcí! A abyste je zkusili mít také vy všichni! A vlastně je nechci mít jen letos, chci je mít už úplně KAŽDÝ ROK! 

Požehnané a BOHATÉ Vánoce vám všem!

Autor článku: moje drahá sestřička. Ta kočka s tím kolem :-) 





Žádné komentáře:

Okomentovat