pondělí 5. března 2018

Přečteno: Kniha Digitální detox a můj pohled na "online svět"

V době, kdy se všichni školí, jak naaranžovat fotku na Instagram, natočit zábavné video na Youtube a ulovit co nejvíc followerů, jsem sáhla po knížce Digitální detox. Závislost na sociálních sítích, mobilech a internetu jako takovém je z mého pohledu hodně velký problém, který si spousta z nás není ochotná přiznat.



Když jsem před lety zakládala blog, představovala jsem si, jak napíšu pár řádků o sobě, lidé mě začnou milovat a hltat můj život. Ale ono to vůbec není jednoduché. V tom obrovském online světě jsem tak malilinkou kapičkou, že prosadit se stojí obrovské úsilí. Paradoxně čím víc píšu a získávám fanoušků, tím víc mě tenhle svět děsí a já si uvědomuji, že být vidět "až moc" vlastně není až takové plus. Vidím okolo sebe spoustu úspěšných blogerek, které se oddaly online světu, ale já za tím místo úspěchu vidím spoustu prázdných duší. Duší, které žijí jen z lajků a místo času s rodinou tráví každou chvíli na sociálních sítích a reagují na každý ze stovek komentářů, které jim přijdou. Pokaždé přemýšlím, kde se nachází prostor pro to rodinné štěstí z fotek, když je někdo nonstop online? Najít harmonii mezi online světem a tím opravdovým je těžké. Občas mám pocit, že mě to semele a nejsem tou mámou, manželkou, kamarádkou, jakou bych měla být. Přesto se snažím, aby blogování omezovalo náš rodinný život co nejméně a vím, že cesta deseti či sta tisíců fanoušků  a život nonstop online není nic pro mě. A hlavně pro nás...


Na jednu stranu jsem díky internetu našla koníček, který mě už pár let drží nad vodou, můžu psát blog, díky kterému můžu protrhnout mateřský stereotyp, poznat nové věci, nové lidi... Na stranu druhou jsem se připoutala k tomu být téměř celý den online a hltat životy jiných a nabízet svůj život. Přistihla jsem se, že často v sobě převaluju problémy cizích lidí, které jsem nikdy neviděla. Že se v duchu rozčiluji nad věcmi, které by mě v offline světě nechaly klidnou. Že jsem unavená z toho množství informací, které na mě internet chrlí... Že to chci změnit. 

Proto jsem sáhla po útlé knížce Digitální detox, která vyšla v lednu v nakladatelství CPress a kterou doporučuji přečíst  každému, kdo podlehl internetovému světu ať už v menší či větší míře. Ač na čtení příruček nejsem, tato kniha mi pomohla uvědomit si spoustu věcí, které se nám díky digitálnímu světu dějí. Jak jsme zpohodlněli, omezili opravdový kontakt s lidmi... A upřímně se děsím, kam tohle celé povede?

Od knížky jsem očekávala hlavně naučit se efektivněji využívat internet a oddělit offline svět od online světa. Kniha Digitální detox slibuje návod, jak se znovu stát pánem a mít nad online světem kontrolu.


Knížka je rozdělená do sedmi částí, ve kterých se autorka, Orianna Fielding, krok po kroku zabývá závislostí na digitálních technologiích a jak z toho ven. Hned na úvod si můžete pročíst 12 bodů, díky kterým zjistíte, zda jste na digitálních technologiích opravdu závislí. Tady musím říct, že jsem dopadla dobře, i přesto, že cítím, že chci změnu. Větší část knihy je věnovaná hlavně nejrůznějším poznatkům z internetového světa, autorka se odkazuje na další zdroje, které řeší tuto problematiku a uvádí zajímavé postřehy podložené různými průzkumy. Kniha se zabývá vlivem digitálního světa na běžný život, na děti, práci, vztahy. Je propracovaná obecně, tak aby si v ní každý našel své, místy tak najdete informace, které nejsou konkrétně pro vás úplně zajímavé.



Na knížce se mi nejvíc líbily zajímavé postřehy, při kterých si člověk uvědomí, jak hloupý tento svět může být. Autorka několikrát poukazuje na to, že jsme sice zdánlivě neustále s někým v kontaktu, ale o to méně se stýkáme osobně. V digitální komunikaci chybí emoce, chybí nám vidět výraz tváře a celkově to všechno okolo, co ke konverzaci patří, abychom mohli v člověku číst i neverbálně. Chybí nám kontakt, omezujeme chození mezi lidi, zhoršuje se náš zdravotní stav.

Co v poslední době hodně zaznamenávám při návštěvách, že si neváhají uprostřed konverzace vytáhnout telefon a řešit zprávy. Naučili jsme se reagovat okamžitě na každé pípnutí v domnění, že nám něco uteče. Přitom je to hloupost. Autorka dává pěkné příklady - abychom se přenesli do doby, kdy přístroje nebyly "do ruky" a představili si, že si na stůl, kde sedíme s přáteli, položíme starý vytáčecí telefon. Nebo nám k přátelům příjde hromádka dopisů a my je před nimi začneme otevírat, číst a odepisovat na ně... Musela jsem se usmát i nat trendem "selfie" (kdo mu nepodlehl, že?  :-) ), cituji z k nihy - "Kdyby v době před chytrými telefony někdo přišel s nápadem vyfotit sérii fotek sebe sama na klasický foťák, vytisknout je a poslat přátelům s poznámkou "tady je pár mých skvělých fotek", ostatní by ho považovali při nejmenším za domýšlivce a v nejhorším případě by toto jednání odsoudili jako nevhodné nebo dokonce vrcholně trapné." 




Jakmile jsme nasyceni poznatky, jak ovlivňuje online svět náš život a uvědomíme si, co je špatně, můžeme přejít k samotnému detoxu. Autorka se zde odkazuje na několik dalších zdrojů, takže si můžete najít sobě příjemný způsob, jak si odvykání ulehčit. Odkazuje se na jógu či meditaci, ale také na 10 přípravných bodů, než začne samotný detox (zde najdete třeba bod - vypsat si, co od detoxu očekáváte, vypnutí upozornění, pořízení budíku apod.) a na závěr vás v knize čeká samotný detox, který je postupný, hodinový, čtyřhodinový, celodenní, 2 denní a týdenní.

Knížka je dobrým základem, pokud si začnete uvědomovat stejně jako já, že chcete něco změnit. Mě určitě pomohla utříbit si myšlenky a ujasnit si, co vnímám v online světě jako nevýhody. Přiznám se, že do nějakého hlubšího detoxu jsem se ještě nestihla pustit, protože se teď točíme v kolotoči nemocí a nemám tak čas se víc nad vším zamyslet a naplánovat si to. Ale začala jsem tím, že telefon není to první, po čem po probuzení sáhnu. U snídaně se snažím začíst do knížky a ne do mobilu, na noc si vypínám internet, aby mě nerušily upozornění a snažím se telefon nevytahovat, když jsem s rodinou a kamarády. A to ani na focení (pokud se neděje něco, co si chci na fotkách opravdu uchovat).

Co mi v knížce chybí je více informací ohledně toho, jak efektivněji používat digitální technologie. Ano, je zde pár poznatků, např. stanovit si čas, kdy budeme odpovídat na emaily, kdy se připojíme apod., ale více se knížka věnuje tomu, jak digitální technologie nepoužívat. Což je samozřejmě jasné, když směřuje k detoxu, ale chybí mi část pro ty, kteří digitální technologie potřebuí ke své práci, či blogování a nemohou jen tak zahodit telefon, počítač... Určitě by se mi líbilo přidat kapitolu o tom, jak efektivně využívat internet, aby nás nerozptylovaly a neobtěžovaly zbytečnosti.



Do čeho jsem se tedy sama pustila, je jakýsi "úklid" na sociálních sítích a v aplikacích, které používám. Nemám problém používání omezit, ale když už mobil zapnu, vadí mi, že se na mě chrlí strašně moc věcí, které jsou zbytečné.

Začala jsem emailem, kde se mi kupilo za několik let tisíce nevyžádaných newsletterů a otravností. Vadilo mi, že mě každé sobotní ráno vítá kupička zaručených zbytečností, které si prej musím koupit, ač jsem dané eshopy ani nikdy nenavštívila. Začala jsem tím, že jsem všechny tyhle otravnosti zablokovala a smazala. Schránka mi ukazovala několik tisíc nepřečtených emailů, ale když jsem si vyhledala všechny maily vždy od jedné firmy, zablokovala ji a smazala, stačila chvilka času a schránka zela prázdnotou. Najednou mi přijde jedna dvě zprávy denně od webů, které opravdu sledovat chci a je klid!

Pokračovala jsem se sociálními sítěmi. Už před lety jsem si smazala většinu "přátel"... V dnešní době máme pocit, že potřebujeme vědět všechno o všech a jak je skvělé vědět, co měla k snídani spolužačka z mateřské školy, kterou jsme už 20 let neviděli. Bylo to v době, kdy se mi narodila Maruška a byla na akutní operaci. Dala jsem její fotku v nemocniční postýlce na internet bez bližšího popisku. A než jsem asi za půl hodiny stačila zavolat svým rodičům, co se děje, volala mi vyděšená mamka, že už se po jejich maloměstě šíří drby, co se to té naší Marušce stalo. Ale kdo vlastně kromě mě a manžela věděl, co se jí stalo?! Vždyť já tohle vůbec nechci! Nechala jsem si tak v přátelích nejbližší  rodinu, své nejbližší přátele a lidi, se kterými jsem v kontaktu. Myslela jsem si, že mi bude líto, že najednou nevím, kdo jak žije. A víte co? Ani jednou mi to nechybělo... Když se náhodou stane něco, o čem má člověk opravdu vědět, někdo se narodí, někdo zemře, tak se to člověk dozví i bez sociálních sítí.

Nedávno jsem kromě přátel dělala i očistu toho, co sleduji. Uvědomila jsem si, že koukám na spoustu věcí, které mě vlastně ani nezajímají. Koukám na lidi, co mě nějakým způsobem zneklidňují, rozčilují, nemám z nich nic dobrého. Upřímně jsem sama sobě přiznala, že většinu těch věcí vůbec nepotřebuji vidět. A smazala to. A překvapení? Nekoná se. Opět nejsem o nic ochuzena.

Poslední bod, který jsem doposud absolvovala, bylo smazání všech skupin, kde se lidi hádali. Smazala jsem si taky všechny "kruté osudy" - útulky, postižené děti apod.... Denně na mě vyskakovali potrhaní psi a kočky, děti, kterým osud nepřál, lidi v nouzi. Není to o tom, že bych tyto problémy chtěla smazat ze života. A že bych zapomněla, že takové osudy na světě jsou a byla k nim lhostejná. Ale byla jsem tím vším tak vyčerpaná a musela jsem si uvědomit, že není v silách člověka napravit vše. A když budu chtít jakkoli, bude mi stačit pár vteřin googlení, abych našla jakoukoli nadaci, útulek, kam mohu přispět.

Zatím je to malý detoxíček, který ale byl třeba. Digitální svět umí být dobrý sluha, ale je zlý pán.


Na závěr jsem vám tu přidala dvě videa, která poukazují na dnešní šílený svět, který prožíváme s mobilem v ruce...

Co si o tom myslíte? Jste schopní si přiznat problém? Nebo to máte pod kontrolou? Budu se těšit na vaše postřehy.


 



A jedno zajímavé video na Facebooku: https://www.facebook.com/zpravy3/videos/1835698260060889/

Žádné komentáře:

Okomentovat