úterý 13. března 2018

Čteme: Povídání o mamince a tatínkovi

Trochu podivná, trochu bláznivá, hodně veselá a naprosto ze života... Taková je naše nová knížka Povídání o mamince a tatínkovi.



Znáte stejnojmenný večerníček? My se doma na televizi moc nedíváme a když, tak si pouštíme spíš filmy na plátně, takže mi tento večerníček úplně utekl a vlastně jsme ho ještě nestačili vidět. Za to se k nám dostala knižní verze. Přiznám se, že jsem z ní ze začátku byla rozpačitá, ale čím víc jsme se nořili do příběhu, tím víc se mi pohádka líbila. A holkám? Ty se smály od začátku do konce!


Malý Toník, dávno předtím než se vůbec narodil, si našel dva domy. Červený a modrý. V jednom žila malířka Lucie s rodiči - cukrářem Lojzou a houslistkou Paganini. A ve druhém Josef, který byl truhlářem po tatínkovi Antonínovi, který již však zemřel a žije na planetě Někde. Jeho maminka Coco je švadlena. A malý Tonda si právě tyto dva, Lucii a Josefa, vybral za své rodiče. Celé povídání je o tom, jak se dva mladí lidé do sebe zamilovali, vzali se a začali spolu žít. Příběh vtipně poukazuje na běžné problémy soužití, jako jsou trable okolo svatby, úklid, finanční potíže apod. a celý vrcholí právě narozením malého Toníka.


Mám ráda knížky, které nejsou úplně pohádkové a dětem  předkládají běžné věci ze života. Knížka Povídání o mamince a tatínkovi mě na začátku trochu zaskočila, Lucie a Josef mají  za sousedy zvířátka, babičky mají podivná jména a dědeček Antonín se v příběhu zjevuje jako duch. Mám raději, když se s dětmi jedná na rodinu a věci běžného života se neobalují do pohádkových příběhů. Ale rychle jsem pochopila, že vše jsou jen metafory, které na skutečný život opravdu poukazují. A když jsem se ptala holek, jak příběh chápou ony, vlastně jej vnímaly přesně tak, jak to doopravdy je a knížka se jim od začátku moc líbila.




Zpracování pohádky je originální a vím, že není pro každého. Není to typicky líbivá knížka, ale na druhou stranu není příběh jedním z mnoha a je zpracovaný originálně včetně výtvarného ztvárnění. Vlastně jediná věc, kterou bych nakonec knížce vytkla, že jsou pohádky hodně dlouhé. Holky už jsou ve věku, kdy nemají problém dlouho poslouchat, ale protože si čteme hlavně před spaním, většinou usnuly dříve než jsem dočetla, takže jsme se museli k některým částem znovu vracet.




Za knížku děkuji www.knihcentrum.cz



Žádné komentáře:

Okomentovat