(ne)Batole

6 zubů, 9 kilo a 72 cm. 

Viky oslavil první rok svého života! 

💕

Deníček. Ta rubrika, kterou jsem teď vůbec nestíhala psát! A tak mě dneska čeká čtvrtletní shrnutí a cesta k tomu, kterak se nám z miminka stalo batole. Které se vlastně nebatolí, ale...

Máme zuby (já už dlouho a Viky nově 😃)! Po několikatýdenním teroru se Viktorkovi na začátku desátého měsíce prořezaly spodní jedničky. S ukončeným 10. měsícem i ty horní a v 11 měsících už začaly o sobě dávat vědět i horní dvojky. Jak jsem u holek o zubech téměř nevěděla, tak Viky si to nejspíš užívá i za ně a prořezávání ho hodně trápí. Je uplakaný, protivný a špatně spí. A to nás ty nejhorší zuby ještě čekají. Doufám, že se nám tu bolest zase podaří vymazlit.

Když Vikyho nic netrápí, je ale zlatý a nešetří úsměvem. Okolo nábytku už běhá jako drak a leze jako střela.

V 11. měsíci se vrací separační úzkost. A to v takové míře, že Viktorek nechce být s nikým jiným než se mnou. S manželem nechce být sám ani minutu, přitom manžel pracuje z domova a jsme tak spolu téměř 24 hodin denně. Nevím, zda za to mohou zoubky, ale taky tomu nepřispívají cizí lidé, kteří se mu neustále naklání do kočárku a vyžadují kontakt. Viky je kozoroh a podle znamení jsou tito lidé spíše uzavřenější a mají rádi své jistoty, což by naprosto sedělo. Vím, že to lidé nemyslí špatně a roztomilé miminko je přitahuje, ale Viktorka takové cukrbliky a pohlazení umí rozladit na celý den. Paradoxně má ale rád  společnost, takovou, kterou může pozorovat a jen si oplácí úsměvy.

Viktorek piluje sed. Umí si sednout do několika pozic, ale zatím byl nestabilní a nejčastěji si hrál na čtyřech či ve stoje. V tomto měsíci ho hodně začíná zajímat Duplo, Hubelino a začíná se snažit o první stavby. Začíná rozumět a holky ho rády přibírají do party.

Wellness, Vánoce a... narozeniny! Naše miminko už je batole! 

Nevím, kdy to tak rychle uteklo, ale prosinec pro nás nebyl jen ve znamení příprav a těšení se na Vánoce, ale také vzpomínání na to, jak jsem před rokem jezdila obden do Podolí a netrpělivě čekala, kdy našeho broučka vyženou na svět. 

Na začátku prosince jsme se vydali na wellness na Moravu,  holky si užívaly u babičky a dědy a Viktorek nás měl jen pro sebe. Bylo to moc fajn a užili jsme si nejspíš jediný pořádný sníh této zimy. Jen jsme se přesvědčili, že cestování autem pro něj není to pravé ořechové, a tak nás čeká výzva v podobě letní dovolené, protože bychom chtěli opět vyrazit na Korsiku. 

Vánoce byly krásné, pro Viktorka jeho první. Myslím, že tu atmosféru ještě tolik nevnímal, ale užíval si pozitivní nálady a celý den se usmíval a byl zlatý. Pod stromečkem ho nezajímaly dárky, ani trhání papíru, spíš pokukoval, co to děláme my a prohlížel si nové věci. Za to když přišel na řadu poslední balík, který ukrýval odrážedlo - autíčko Bentley, Vikymu se rozzářily oči a netrpělivě pokřikoval na manžela, než autíčko smontoval. Potom nasadil 120km v hodině a do dnešního dne se autíčka nepustil! Miluje ho!

Sváteční dny se potom nesly v duchu návštěv, což Viktorek ale vesměs obrečel nebo mi visel okolo krku. Myslím, že se nám tady klube opravdu introvert, který si jen tak někoho k tělu nepustí. Popravdě byly tyto dny dost vyčerpávající a to víte, že jsem si užila rejpání, že je Viky protiva a musí se víc otrkávat. Mrzí mě, že lidé nedokáží mít více pochopení a automaticky se od roztomilých mimin očekává, že budou "ňuňací". 

29.12.2017 náš brouček oslavil svůj 1. rok života 💗 Oslavičku jsme měli jen symbolickou - procházku do cukrárny a tu pořádnou jsme odsunuli na leden, aby byla jen jeho, užil si na plno dort i dárečky jen pro něj. 

Deníček miminka končí, ale nám začíná další etapa s človíčkem, který začíná chodit, povídat, být parťákem a užívat si tohoto světa plnými doušky. A i když je mi smutno, jak rychle uplynul čas s malým miminkem, jsem dojatá z každého pokroku, který nás čeká 💕