středa 10. ledna 2018

Pokračujeme s BLW

Můj první a zatím poslední článek o BLW vyvolal spoustu reakcí, ať už kladných či záporných. Slíbila jsem, že napíšu, jak s touto metodou pokračujeme, pokračování mám rozepsané již delší dobu, ale dostala jsem se k dopsání až teď, po půl roce. Nakonec je to dobře, protože jsme v podstatě ve finále, kdy už se Viktorek stravuje normálně i příborem.



Na začátek bych se ale ještě chtěla vrátit k reakcím k minulému článku. Předně chci napsat, že bych byla nerada, aby tohle téma bylo pochopeno tak, že BLW je spásná metoda, která je jediná správná a kdo ji nejede, ten je "out"... Začala jsem o ní psát, protože jsem u holek byla mnohokrát při krmení bezradná. S Maruškou jsme si prošly hodně trnitou cestou co se týkalo jídla a já jsem u Viktorka cítila, že to chci jinak. Bez stresu. U Marušky na mě doktorka spěchala, že musíme začít ve 4 měsících, strašně jsem hlídala, co kdy zařadit do jídelníčku, prožívala to, byla zoufalá, když mi ani po několika měsících nesnědla více než pár lžiček jídla. Když váha nenarůstala a v roce byla poloviční než její vrstevníci, začala lékařka naznačovat, že je Maruška zralá na kompletní testy a hospitalizaci, jestli je vše v pořádku. Tomu jsme se naštěstí vyhli, jak se přehoupl první rok, tak se i Maruška pěkně rozjedla a začala nabírat. Darinka byla podstatně lepší jedlík, u ní už jsem na příkrmy nespěchala. Ale ze začátku nás zase potrápilo to, že mi zvracela zeleninu. Nevím proč. Ale nakonec jsem jí s tím nejčernějším svědomím začala dávat maso a zvracení ustalo.

Už u holek jsem měla tendenci dávat jim jídlo do ruky a obě v roce plynule přešly na příbor (lžičku, vidličku). U Viktorka jsem měla načteno něco málo o BLW, ze začátku mi tato metoda přišla jako hloupost. Vždyť je normální dát dětem jídlo do ruky, ne? Ale čím víc jsem si o BLW zjišťovala, tím víc se mi tato metoda začínala líbit a rozhodla jsem se, že ji zkusím.


Já vím, že spousta lidí vidí jen ty kusy jídla v puse a dusící se dítě... Ale tato metoda v sobě ukrývá mnohem víc. Není tabulková - nikde není předepsán striktní věk, kdy by dítě melo začít jíst. Je pouze podložený předpoklad, že zralé začíná být nejdříve okolo půl roku. Čeká se, až k tomu dítě samo dozraje. Neexistuje striktní tabulka, co kdy zavést. Na dítě se netlačí ani co do množství snězené potravy. A celkově je tahle metoda hlavně o přirozenosti a důvěře v dítě. To jsou pro mě věci, které mi pomohly uvolnit se a přikrmování tolik nehrotit.

Nejčastější věc, která padla i ve vašich reakcích, byla dušení. Podle toho, co jsem o BLW načetla, má kojenec velmi dobře vyvinutý dávivý reflex. Samozřejmě aby fungoval, musí být dítě ve vyhovující poloze - v leže na bříšku, později v sedě. S BLW metodou se začíná v době, kdy dítě chápe, že potravu musí zpracovat a nemá už tendenci ji sát. Učí se kousat, žvýkat, pracovat s jazýčkem a potom polykat (u mixovaných příkrmů je to přesně naopak). I když v různých skupinkách čtu: Dušení je blbost, dítě má dávivý reflex, tak přesto bych na něj  ROZHODNĚ nespoléhala. A to ať už člověk krmí inspirován touto metodou nebo ne, určitě by se mělo dodržovat několik zásad.

Tou první je zralost dítěte. Opravdu začít až v době, kdy má o jídlo zájem a ví, co s ním.
Další zásadou je správná poloha, aby jídlo mělo dítě možnost vykašlat.
Dítě by při jídle mělo být v klidu.
A v neposlední řadě pod dozorem rodiče.
Nabízené potraviny by měly být v takové formě, aby se dítěti nezasekly v krku (takový kousek mrkve, nebo kulička hroznového vína můžou být pěkný malér).
Určitě je dobré, a to pro všechny rodiče bez výjimky, aby si nastudovali první pomoc při dušení. Děti do pusy strčí ledacos a první pomoc se tak může hodit kdykoli.

Já osobně přistupuji k tomuto krmení s respektem. Viděla jsem videa, kde dítě vyloženě zvrací "šavle", když se snaží polknout kousky. Viděla jsem, jak se dítě dáví při každém soustu. Jsou rodiče, kteří dítěti strčí opravdu vše s důvěrou, že to vydáví. Já u Viktorka postupuji pocitově. Snažím se mu dávat věci, u kterých vidím, že na ně stačí. Měkké ovoce, vařenou zeleninu, křupky. Dušené plátky či nudličky masa. Koukám se, jestli si zvládne ukousnout přiměřený kousek, jestli se mu jídlo dobře polyká.

První článek jsem vám psala v době, kdy jsme byli na samém začátku. Pár dní na to jsme odjížděli na dovolenou a já jsem si říkala, že nebudu krmení hrotit a budu hlavně kojit - Viktorkovi bylo necelých 7 měsíců. Byli jsme v horách, na túrách. Viky to ale viděl jinak a zrovna ten týden se začal urputně sápat do talířů a vztekat se, když nemohl ochutnat, co jíme i my. Doma potom začal vyžadovat i krmení lžičkou a musím říct, že to od první chvíle zvládá bravurně. A že lžička není "jídlo do tlapky"? Já to nijak neprožívám. Nejsem člověk, co si přečte příručky a pak jede přesně podle ní. Nevím, jak přesně příbor vidí autorka této metody. Ve skupince o BLW se setkávám s tím, že mámy dávají lžičku přímo dítěti. Osobně si ale nemyslím, že u 7 měsíčního dítěte, které se sotva strefí velkou hračkou přesně do pusy, má nějaký význam lžíce a nelíbí se mi ani plýtvání jídlem, takže jsem šla opět cestou svého pocitu a když se to Vikymu líbilo, tekutou stravou jsem ho krmila já. Případně jsme to kombinovali tak, že on jedl pevné části rukou a já mu dávala tekutinu (třeba z polévky) lžící. Okolo 10 měsíců si sám začal napichovat na vidličku a ještě než mu odbyl rok, tak jsem mu přenechala i lžíci, kterou se nají skvěle.



A jak šlo Vikymu stravování v průběhu času?

Okolo 6. měsíce - první ochutnávání potravin, většinou olíznutí, občas ukousnutí, učí se žvýkat
6.-7. měsíc - Viky stále ochutnává, zvládne ukousnout měkkou až středně tvrdou potravinu (křupka, jablko apod.), umí si s ní v puse poradit. Zatím co sní, to jím projde do plínky.
8.-9. měsíc - zvládne sníst i několik kousků jídla, už to není jen o ochutnávání, sice se ještě většinově kojí, ale některé porce už mu stačí jako malá svačinka. V plínce už jde vidět, že začíná kousky trávit.
10.měsíc - Vikymu narostly první zuby a začíná ukusovat velké kusy. Musím ho teď u jídla hodně hlídat, učím ho vyplivnout a žvýkat jen jedno sousto. Zajímá se o pití z kelímku.
11. měsíc - zvládá napichovat jídlo vidličkou, s chutí sní vše, co je mu nabídnuto, přes den už je kojení hlavně o žízni, ne na hlad
12. měsíc - začíná nabírat lžičkou a zvládá to i bez bryndáku, jí vše a jídlo má rád, už jí více příborem než rukou, pořád se kojí přes den po jídle i v noci, ale přijímá bez problémů i další tekutiny. Pije z učící lahvičky i z kelímku.

A jak teď ve finále vnímám celou tuhle metodu? Určitě pozitivně!

Všechno šlo tak přirozeně, s klidem. Kam jsme přišli, tam Viktorka obdivovali, jak krásně jí a úplně sám. Kromě výše zmíněných věcí, kdy jsem se nestresovala tabulkami, se mi tato metoda moc líbí i v tom, že mám konečně čas najíst se s dítětem. Tím, že se nemusí krmit, tak nachystám jídlo všem naráz a jíme společně. Bála jsem se, jak to budeme dělat na procházkách, v restauracích. Viky je naštěstí po manželovi pečlivý, takže nemá moc tendenci jídlo rozmazávat, lžící jí s rozvahou, takže ani nepoužívám bryndáčky. Takže ani mimo domov nikdy nebyl problém. V restauraci jsem jídlo řešila třeba zeleninovým salátem, venku v podstatě cokoli, co se dalo nakrájet do krabičky. Samozřejmě v kombinaci s kojením.

Tím, že jsem od začátku nejela striktně podle příručky, ale krmila tak, jak jsem cítila, že nám to vyhovuje, tak o BLW nemám pochybnosti. Největším strašákem pro mě bylo dušení. Jak jsem psala výš, tak s prvními zuby začal Viktor ukusovat větší kusy a dával jich do pusy víc. To bylo takové náročnější období, kdy jsem ho opravdu hlídala, aby mu nezaskočilo. Zvlášť, když na něj ještě holky dělaly různé srandičky a on se s plnou pusou nakousaného jablka začal smát. Spolehlivě se ale naučil na povel vyplivnout, což se hodí, protože pořád cpe do pusy vše, co najde na zemi.

Je mi jasné, že to není metoda pro každého, ale ráda bych tyto zkušenosti předala dál, mrzí mě, že jsem o tomhle všem nevěděla už u Marušky, věřím, že bych nám ušetřila spoustu stresu.



5 komentářů:

  1. Super clanek,dcerce ted bude rok a mame to hodne podobne.Jen mi rochu vadi,ze si do pusy nacpe rychle hodne jidla a co nespolkne,to postupne vplivava,takze je bordel vsude kolem.Takze si me inspirovala,ze ji asi nsucit jim po soustech a taky tu vidlicku vyzkousime!

    OdpovědětVymazat
  2. Skvely clanek! Jsme na tom podobne. V 10m dcera krasne kouse a zvlada lzicku i rada ji sama. Jen jsem se pozastavila nad tim vyplivovanim. To jste zvladla naucit ditko jak?? ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkala jsem mu "plivni", k puse dala ruku. Ze začátku jsem mu to musel vyšťournout, časem ale pochopil, co dělat, myslěm si, že já na tom zas tak velkou zásluhu nemám, po tom 10. měsíci už začíná rozumět spoustě věcem a reagovat. Určitě v tom hrají roli i starší sourozenci

      Vymazat
  3. S BLW začínám - synovi je 6 měsíců... Nadšeně žužlá jablko i syrovou mrkev - akorát - na konci se skoro vždycky pozvrací (když mu zaskočí). Prostě se nedáví, ale vyhodí to ven. Bojím se, aby ho to neodradilo od dalšího jídla... Co myslíte? Díky Kateřina

    OdpovědětVymazat