čtvrtek 30. listopadu 2017

Pořád věřím na Ježíška


Pamatujete si, kdy jste přestali věřit na Ježíška? 

Já ne. 

Věřím v něj pořád.

Jasně, že vím, že neexistuje. Že dárky si kupujeme. Ale pořád mám uvnitř v sobě tu představu malého blonďatého chlapečka, zachumlaného do ovčího kožíšku, jak přijíždí na starých dřevěných sáňkách a protáhne se k nám nenápadně oknem...


Včera jsem někde zahlédla příspěvek maminky: "My si doma nelžeme. Dětem rovnou říkáme, že dárky jim kupujeme my!"

Přemýšlela jsem nad tím, jestli je horší dětem o Ježíškovi lhát, nebo je o něho rovnou připravit?

Jak to vnímáte vy?

Když vidím holky, jak dávají za okno svůj dopis. Jak pečou cukroví a jedna přes druhou se dohadují, jestli byly hodné a jestli Ježíšek donese všechno, o co si napsaly. Jak mají tisíce tajemných otázek o tom, jak Ježíšek vypadá a kde žije... Miluju tohle kouzlo Vánoc a pro mě jsou to jedny z nejhezčích vzpomínek. A to nejen na dětství. Je to jen pár let zpátky, co jsme dvakrát po sobě oznamovali rodině "pod stromečkem", že pod srdcem nosím naše holčičky a jen rok od toho, co jsme s napětím vyhlíželi, jestli nám Ježíšek donese pod stromeček Viktorka, který se narodil jen pár dní po Štědrém dnu. 

Nebudou holky jednou zklamané, až jim někdo napráská, že Ježíšek neexistuje? 


Pamatuju si přesně, kam máma schovávala dárky. Jak některé kupovala, když jsme s ní byly v obchodě i my a nenápadně je zasouvala pod ostatní věci v košíku. Doufala, že to neuvidím. Viděla jsem. A věděla jsem, kam dárky schovává. I když jsem už byla velká a už se na Ježíška tak nehrálo, máma mě poslala pro něco pod postelí, kde schovávala i dárky, nikdy mě nenapadlo se na ně podívat. Byla to  naše hra. Plná napětí. 

Z Ježíška nikdy nebyla žádná velká historka plná tajů. Byl to někdo, kdo tu přirozeně "byl", patřil k Vánocům a i když jsem snad odjakživa věděla, že dárky kupují naši, stejně jsem netrpělivě čekala, až u večeře zazvoní zvoneček na znamení, že "on" tu byl.  A stejně tak to máme i s holkama. Jejich dárky si střežím, ale vidí, že nakupujeme dárky pro ostatní. Netajím jim, že jsou pod stromeček. A ony vůbec neřeší, že by je tam měl doručit Ježíšek a já doufám, že na něj nikdy nepřestanou věřit, stejně jako já. Protože je to krásný pocit 💗


Když jsme loni na jaře zjistila, že čekáme vánoční přírustek, měla jsem obavy co bude. Co když na Štědrý den budu v porodnici? Jak budu s pupkem zvládat všechno připravit? Nebudou mít holky zkažené Vánoce? Paradoxně čím víc se to blížilo, tím menší stres jsem měla. A z těch Vánoc plných očekávání se staly ty nejkrásnější Vánoce. A ty nejinspirativnější. Nikam jsme se nehnali. Neřešili jsme, že se třeba něco nestihne. Užívali jsme si jeden druhého a bylo to super! Taky nemáte rádi vánoční stresy? Malý návod, jak na ně!

  • nepeču kvanta cukroví - přiznala jsem si, že ty hromady cukroví pak už stejně člověk jí v lednu dost otráveně a nutí ho po balíčcích kde se dá. Peču jen nejoblíbenější druhy a pak měním cukroví za cukroví s kamarádkami či rodinou, takže se nakonec pestrost na talíři nasbírá.
  • neuklízím. Jo, řídím se heslem, že se Ježíšek narodil v chlívě 😛 Doma se cítím tam, kde je vidět, že to žije, ne tam, kde nesmí drobeček spadnout na zem, a tak mě ani na Vánoce netočí, že není všechno naleštěné a vysmejčené.
  • vařím den předem. 23. prosince si  nachystám polévku, základ na salát i houbového kubu. Na Štědrý den už se u nás dělají jen řízky a celý den se tak můžeme koukat na pohádky, zdobit stromeček a užívat si
  • návštěvy zveme až na 26. Každý rok jsem se po rozbalování dárků hnala do uklízení. Umývání nádobí. Třídění papírů. Každé Vánoce jsem si říkala, že jsem nakonec neviděla žádnou pohádku, nevypila si zachumlaná pod peřinou horké kakao a trávila den chystáním občerstvení a pulírováním obýváku.
  • chodíme nakukovat do oken. Procházka na Štědrý den nemůže chybět. Na čerstvém vzduchu čistá mysl a taky stop stresu :-) Kousek od nás je domeček, kde každý rok mají majitelé nazdobený velký strom a vyzdobenou celou zahradu. S dětma zvědavě nakukujeme do oken, kde co bliká, kde hrají koledy, nasáváme vůni řízků a cukroví, která se line ulicemi a těšíme se na večer. Na ten náš Štědrý večer... 
A co vy, jaký je váš recept na ty nejlepší Vánoce? 

Žádné komentáře:

Okomentovat