čtvrtek 23. listopadu 2017

Čteme: Šlehačková oblaka


Ke knížce Šlehačková oblaka se snad ani recenze psát nemusí. Stačí tři slova: pohlazení na duši!

Čtěte však dál, pošlu pohlazení třeba i vám... 💗


Moc "velkých" blogerů nesleduji. Když jsem se o víkendu dívala na přenos Czech Blog Awards, zjistila jsem, jak jsem "out", protože kromě pár "mama blogerek" jsem tam téměř nikoho neznala. Mám raději ty "malé rybníčky", které jsou ale studnice (nebo spíš jezera 😁skělých nápadů). Ale o těch třeba zase někdy příště :-)

Terezu in Oslo, která je jednou z předních blogerek a zakladatelkou Elite bloggers,  jsem měla v povědomí, ale zvědavě nakukovat na její blog a instagram jsem začala až v době, kdy čekala miminko. Tam jsem taky objevila její nedávno vydanou knihu Šlehačková oblaka.


Protože jsem znala od Terezy jen pár mateřských článků, vlastně jsem vůbec nevěděla, co od knížky čekat a rozhodla jsem se, že dopředu nebudu pátrat, o čem přesně je. O to víc jsem potom byla překvapená, když jsem se nořila do příběhu té holky, která je tak úspěšná a jejíž tvář zná velká část národa. Ona je to úplně obyčejná holka, která si ke svému snu a úspěchu musela vyšlapat pěkně trnitou cestu. Ach ten internet :-) 

Šlehačková oblaka jsou vzpomínky, ve kterých Tereza Salte popisuje své rozhodnutí odjet a studovat v Norsku, popisuje setkání se svým nynějším mužem, který je Nor a se kterým se poznali díky gymnastice, které se Tereza velmi úspěšně věnovala. Velká část vzpomínek se váže k Terezině mamince, která nečekaně zemřela. A také o té cestě k úspěchu, kterou si společně s manželem Tereza vyšlapala. 

Jak už jsem naťukla na začátku, knížka je pohlazením pro duši. Vlastně jsem vůbec nečekala, že bude až tak dobrá. Tereza vzpomíná na spoustu těžkých chvil a bolestných okamžiků, a přesto je celá kniha tak laskavá, pozitivní a jemná. Místy možná trochu přeslazená, ale k celému příběhu mi i ta přeslazenost sedí. Můžu říct, že hned po pár stránkách jsem měla chuť nasednout do letadla a odletět do Norska, jak nádherně tuto zemi Tereza popisuje.  A že jednou nasednu, sever Evropy je s manželem náš sen, který si chceme určitě splnit. 

Po knížce určitě stojí za to sáhnout, kromě příjemného čtení je také velmi inspirativní a ukazuje, že jít si za svým snem má smysl. 

Přál by si někdo taky knížní pohlazení na duši? Chtěla bych knížku vyslat zase dál. Nechci o ni dělat soutěž, protože už je přeci jen čtená (Viktorkem prolistovaná :-) ), ale budu moc ráda, když si o ni napíše někdo, kdo třeba nemá lehké období a knížka by ho rozveselila (ale pozor, i rozplakala). Pište mi do neděle pod tento článek, nebo na facebook pod příspěvek, třeba jen CHCI, nemusíte rozepisovat proč. Jednoho z vás vygeneruji a knížku mu pošlu. A budu ráda, když po přečtení pošlete to pohlazení zase dál. 



8 komentářů:

  1. Ráda bych si ji přečetla, pohladit po duši, totiž potřebujeme všichni a všechny. Každý máme nějaké své trápení... Pak bych ji poslala ráda dál...Knihy se mají číst, sdílet, posílat, předávat, darovat...Knihy maji putovat aby jejich příběh žil... Proto reaguji na nabídku... Hezký den :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Kdo by si nechtěl přečíst něco pozitivního? Já jsem se synem v lázních a ještě tady tři týdny budeme, takže nějaká pěkná a milá četba by se mi sem hodila, tady to moc pozitivní bohužel není...

    OdpovědětVymazat
  3. Líbí se mi to, že chcete předat dál to pohlazení po duši, které opravdu potřebuje každý člověk v dnešní uspěchané době. Byla bych moc potěšená, kdyby to Vaše pohlazení padlo na mě a ráda bych je po přečtení poslala dále.... Přeji krásný den.

    OdpovědětVymazat
  4. I já bych si ji moc ráda přečetla...Protože se blíží Ježíšek a zima, hledala jsem inspiraci na nějakou knížku, která by mne potěšila, inspirovala a přesně jak píšete, pohladila po duši. Čekala jsem na "znamení" a rozhlížela se, která že to ta knížka bude, která mi padne do oka:-) A dnes "náhodou" otevřu tuto stránku... A slibuji, pokud bych ji získala, už vím naprosto přesně, komu bych ji předala dál. A udělám to moc ráda, protože pohlazení po duši potřebuji každý.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem velká knihomolka a pokud mi knížka ještě dokáže pomoci k nějaké změně či mě nějak "nakopne" a nabudí, beru ji všemi deseti. Od úrazu mám zdravotní postižení, čili se mnohdy srovnávám sama se sebou a to pohlazení bych uvítala. Člověk pak mnohdy zapomene na svět kolem, když se ponoří do knihy. A určitě bych jí pak dál věnovala mamce, ona mi hodně pomáhá a já to někdy nedokážu dát moc najevo, jsem protivná. Takže ta by potřebovala pohladit. Nejen knihou, ale hlavně mnou...
    miuka12@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Ráda čtu, i když teď s dětmi není tolik času. na pěknou knížku se ale po večerech nějaký čas najde.
    jana.koloma@email.cz

    OdpovědětVymazat
  7. CHCI�� Pěkný nedělní večer přeji! Misa.sigmund@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že povzbudit potřebujeme v dnešní hektické době opravdu všichni. Knížku bych věnovala mamince pod stromeček, aby byla veselejší a měné ustaraná. e-mail:olga.braunova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat