9. měsíc s naší Keliškou

Devátý měsíc je za námi. Bála jsem se, aby nebyl stejně zběsilý jako ten osmý, zvlášť poté, co mi kamarádka poslala, jak se její dcera během měsíce z placky stala samostatně chodícím dítětem (rovněž v 9 měsících!!). Ale s Viktorkem jsme prožili relativně pohodový měsíc a jedinou novinkou, která přibyla, je chůze okolo nábytku. Celé září se tak neslo v duchu trénování nabytých dovedností a Viky začal stabilně stát i sedět. A konečně víc i začíná lézt, poté co to okoukal u neteřinky. Taky už během chvilky zdolá celé schody a občas udělá krok či dva bez držení, když má blízko sebe něco, čeho se hned může chytit. 

Poctivě trénuje i mluvení a pomalu ani nespočítám, kolik slovíček z něj vypadne. Nejoblíbenější je momentálně slovíčko "ňam ňam", "ne" a "blm blm". Na holky volá Ma-Ma i Da-Da, ale zatím jsem nerozluštila, jestli je to jen pokřik, nebo už opravdu pochytil jejich jména. Každopádně jsem překvapená, jak je na chlapa ukecaný! 

KONEČNĚ přišly u nás na řadu zuby. Poté, co se veškeré příbuzenstvo ujistilo, že Viktorek se narodil, že Viktorek se kojí a že Viktorek už sedí, začalo bombardování otázkami: A už má zuby? Je to docela legrační, jak v povědomí máme různé milníky a devíti měsíční dítě bez zubů vyvolává otázky, zda je vše v pořádku. Prozradím, že zoubky se prořezaly AŽ v jeho 10. měsíci, ale potrápily nás dobrou půlku devátého měsíce. U Marušky ani Darinky jsem o zoubcích skoro nevěděla. A Viktorek mi zas a znovu dává najevo, že co dítě, to unikát a nahodil "protivu" hned od prvního zubu. Budiž mu omluvou, že se nakonec zoubky prořezaly dva naráz a já jen doufám, že ty další už budou mít lepší průběh. 

Poslední týden v září jsme měli s Viktorkem zase jenom pro sebe, protože holky odjely k mým rodičům a já jsem hodila povinnosti za hlavu a užívali jsme si pohody ve třech. Na konci týdne nás potom čekala Viktorkova druhá cesta na Moravu, kterou Viktorek tam i zpátky úspěšně prospal. 

Na noc jsme byli u ségry, jejíž děti chodí spát o dost později než naše. A já jsem se strachovala, jak to uděláme, když je Viktorek zvyklý chodit spát brzy... A co myslíte? Ve chvíli, kdy jsem všechny utvrdila v tom, jak mi usíná v 7, strašil Viky na návštěvě ještě o půl 12, kdy už synovec s neteří dávno spali. A od té doby mi i doma neusne dřív než v 9, ale spíš až v 10... 

Taky to tak máte, že něco nahlas pochválíte a od té chvíle je to přesně tak, jak nechcete? 😁