čtvrtek 28. září 2017

Mámou dvou kluků

Dnes máme doma oslavence, Robinek slaví tři roky a já vzpomínám na ty chvilky, kdy jsme se viděli poprvé tváří v tvář. Když jsem v náruči poprvé držela to malé, baculaté, lehce naoranžovělé miminko. Jak jsme si spolu užili pobyt v porodnici, já už nebyla ze všeho tak vyjukaná jako u Adámka, a jak se Adámek na malého sourozence tvářil. Vůbec zprvu nechápal, kdo to jako je.  :) 




Často slýchávám větu, tak co, zkusíte ještě do třetice tu holčičku? Vždycky jen s úsměvem řeknu, že tohle je přesně to, co jsem si vždycky přála. Mít doma samé chlapy. Ani nevím, co přesně mě k tomu vedlo, ale odjakživa jsem si přála mít kluky. A jestli jsem si je přála já, můj manžel si je přál dvojnásob. Když jsme čekali první miminko a gynekolog mi na ultrazvuku řekl, že budeme mít kluka, nijak mě to nepřekvapilo. Od první chvíle jsem věděla, že ve mně roste malý Adámek. A když k němu po dvou letech přibyl Robinek, byli jsme ještě šťastnější. 



"Adámku, líbí se ti tenhle hebký bílý králíček?"
"Ne, králík umí tak akorát smrdět...."


                  

V čem je výchova kluků jiná než výchova holek? To nedokážu posoudit, na to mám doma příliš malý a hlavně mladý výzkumný vzorek. Zatím nejčastěji řešíme hádky, které jsou důsledkem jejich soupeření, také na ně musíme dávat hodně pozor, protože oba mají někdy šílené nápady a přijde mi že hlavně Robinek si bude libovat v adrenalinových sportech. Stejně jako tatínek.

"Kluci, půjdeme dnes do lesa"
"A budou tam kostry dinosaurů?"
"Ne."
"A kosti spidermana?"
"Ne."
"Tak to nejdeme....."

Ale přiznám se, že zavalená všemi těmi Spidermany, Batmany, traktory a vlečkami, si občas postesknu, že mi tu chybí malá růžová holčička, se kterou bych si pokecala o Anně a Else nebo o Sofii a které by nakupování nepřipadalo jako nesnesitelná otrava.. Mít takovou spřízněnou duši mezi těmi chlapy není úplně k zahození. Ale rozhodně si nestěžuji, život máme někdy hodně akční a často úplně obyčejně normální. Občas mi kluci vyrazí dech svým chlapským a pro mě někdy nepochopitelným myšlením, ale možná to mě právě nejvíc baví. :)


A jsem si téměř jistá, že kdybychom měli třetí dítě, bude to opět kluk. Takže už netrpělivě vyhlížím snachy... :) 

4 komentáře: