pondělí 14. srpna 2017

Sedmý měsíc s malým drakem


Nafotit sedmi měsíční dráče není jen tak. Viky leze! Viky se plazí. Převaluje. Kutálí. Přesunuje. Viky není chvíli v klidu. A navíc - deka je nejzajímavější zespodu a smotaná nejlépe do klubíčka. A potom dítku zrušíte zábavu, nakážete hodit placáka na vyrovnanou deku a slzičky jsou na světě...

Už to začíná. Viktorek si začíná uvědomovat své já. Moc dobře ví, kdo k němu patří. Ví, co chce a co zrovna nechce. A hlavně ví - KAM chce...




Na konci Viktorkova šestého měsíce jsme se vrátili od rodiny z Moravy. Byla to naše první velká cesta s ním, první spaní mimo domov a taky spousta lidí, kteří si ho předávali z náruče do náruče. Ťuťuťu a ňuňuňu a já si ho povozím a já se s tebou vyfotím a půjč mi ho, ještě jsem si ho nepomazlila... Viky spokojeně měnil náruče a prostředí, jako by se nechumelilo. Ale pak to doma začalo. 

Viktorek se z procvičování "mamamama" ustálil jen na "mama", které neváhá použít kdykoli, kdy má pocit, že je něco v nepořádku. To víte, že jsem zjihla, když se mi poprvé podíval do očí a vyslal směrem ke mně zcela uvědomělé "ma-ma". Jenže mi tím vlastně chtěl říct, že nám začalo "ma-ma-n" období, neboli separační úzkost. Někde mezi tou hromadou náručí si Viktorek nejspíš uvědomil, že je maminčin. A že maminka vzdálená o 20cm od něj znamená žádná maminka. A řev... 

Z mého pohodového uzlíčku se na pár dní stal ukňouránek, který se potřeboval hlavně nosit a kojit a všechno ostatní mu bylo jedno. Tedy do chvíle, než na dovolené na koberci zjistil, že se může posunout támhle k té hračce a když se zapře kolínkem takhle a takhle, tak se najednou ocitne u téhle hračky a ještě dál. Začal se plazit a hned doma začal trénovat i lezení. Pořád se víc plazí než leze, ale žádná vzdálenost už mu není dlouhá. Viky je všude!


Znovu si zvykám na to, že už ho nemůžu odložit jen tak někde. Že si raz dva dojde ke kocourovi, aby mu načechral kožich. A že nejlepší strava jsou psí granule... 

Psala jsem vám ještě před dovolenou, že jsme se pustili do tzv,BLW metody a na jídlo najíždíme pozvolna. Na dovolené jsem se nechtěla trápit s jídlem, takže jsem počítala s kojením. Ale Víky se rozhodl, že zrovna tam se z něj stane velký jedlík, takže se krásně rozjedl a kromě jídla "do tlapky" vyžaduje i krmení lžící, takže to půlíme. 

V noci se díky vedrům, novým pohybovým dovednostem i separační úzkosti začal více budit, tak je to náročnější, ale jsem vděčná za společné spaní, kdy jsme oba v klidu. Jen ráno to naše hodné zlato nedává nijak najevo, že se vzbudil, nahodí úsměv a aniž by se dovolil, šupajdí si to ke kraji postele... Takže trénujeme spaní v přiražené postýlce a já funguju jako zábrana. 

Míry v 7 měsících - 66cm a 7600g. 




Žádné komentáře:

Okomentovat