pátek 11. srpna 2017

Když máma hledá práci

Na začátku ledna jsem vám psala o tom, že mi zbývá posledních pár měsíců doma na mateřské a od září už bych chtěla jít do práce. (článek zde) Zmínila jsem, že jsem se zapojila do projektu v jedné personální agentuře, který pomáhá zorientovat se na pracovním trhu a hlavně v něm najít uplatnění. Byla to zajímavá zkušenost. Šla jsem tam spíš ze zvědavosti a možná taky trochu z důvodu, že jsem někdy až přehnaně zodpovědná a z hledání práce jsem měla celkem obavy už dlouho předem. Lidi mě děsili, jaký je hledání práce stres a já jsem si to chtěla co nejvíce usnadnit. Projekt se jmenuje Flexibilní zaměstnanost pro pečující osoby a dlouhodobě nezaměstnané, takže do této kategorie spadáme i my mámy. Díky tomu, že je projekt financován z EU, měla jsem možnost zúčastnit se zdarma různých kurzů. Kvůli omezeným časovým možnostem jsem si vybrala jen kurz finanční gramotnosti. A to ani ne tak proto, že bych sama byla finančně negramotná (i když můj muž by možná měl jiný názor:-), ale spíš proto, že mě zajímá dluhová problematika, exekuce atd. a tyto vědomosti se mi v mém oboru mohou hodit. Kromě kurzu jsem ještě měla několik sezení s psycholožkou, u které jsem si mohla udělat různé testy, ze kterých vyplynulo, jaké mám osobnostní předpoklady, v čem jsem dobrá a co by mi mohlo v zaměstnání dělat problém.




No a v květnu jsem se začala poohlížet po práci a postupně jsem si uvědomovala, že to úplně tak snadné nebude. Ne že bych měla problém se uplatnit, to vůbec ne. Háček byl v tom, že musím děti do školky odvézt a pak je i vyzvednout. Můj muž má časově náročnou práci, takže jsme si to takto nastavili. Tohle bylo největší úskalí při hledání práce. Kvůli tomu jsem musela odmítnout místa, kde mě vzali, protože prostě nemohli hýbat s pracovní dobou. Nebo bylo třeba dojíždět a kvůli tomu se ten čas natáhnul a nebylo možné to stíhat.  I mou vysněnou práci jsem si nechala takhle ujít, ale děti jsou na prvním místě, s tím jsem do toho šla, že kariéra teď není mou prioritou, ale chci, abychom všichni byli v pohodě, abych na děti měla pořád čas a stíhala všechno kolem školky.


Vzhledem k tomu, že mám vystudovanou speciální pedagogiku, hledala jsem místo v tomto oboru a ještě v oblasti sociální práce. Prošla jsem několika výběrovými řízeními a vždycky to pro mě byla příjemná zkušenost. Měla jsem štěstí na fajn lidi a hlavně jsem tam šla s pocitem, že když to nevyjde, tak vyjde něco jiného.. Ale setkala jsem se i s výběrovým řízením, kde už bylo předem rozhodnuto, kdo místo dostane. To byla taková ne úplně příjemná zkušenost, kdy se za každou cenu někdo snaží na vás najít jakoukoli chybu, aby vás mohl vyřadit z výběrového řízení. Na druhou stranu, takhle to prostě někde chodí.

Co se týče otázek na děti, tak při všech pohovorech jsme se nějak dostali k dětem, většinou to vyplynulo nebo jsem se sama zmínila. Nejspíš bych to vůbec zmiňovat nemusela, nicméně chtěla jsem, aby můj zaměstnavatel věděl, na čem jsem a jaké mám možnosti. Kdyby někde byly děti překážkou a moc se na to netvářili, pochopím to, ale zároveň si řeknu, že taková práce za to nestojí a prostě není pro mě. Naštěstí s tímto jsem se nesetkala, maximálně se mě ptali, jak to vidím v případě nemoci dětí.

Přes léto je takové mrtvé období, nabídkami se to na inzertních stránkách moc nehemžilo a já jsem začala propadat chmurám, že mě snad nikdo nezaměstná. Je to takový blbý pocit nejistoty, nevědět, co bude. Čím víc dní utíkalo, tím jsem byla zoufalejší. Snížila jsem ze všech svých požadavků, teda kromě té pracovní doby a  odpovídala jsem na spoustu inzerátů i mimo obor. No, kdybych hledala ještě chvíli, asi bych už odepisovala i na soustružníky a tlumočníky korejštiny a tak...že se to prostě naučím za pochodu...:)


A ve chvíli, kdy už jsem měla chuť rezignovat, objevila se zajímavá nabídka práce. A jak to všechno dopadlo? Tento týden jsem byla podepisovat smlouvu do nové práce. A o tom, kam jsem se nakonec dostala, vám povím po pár pracovních týdnech. Můžu jen prozradit, že je to v oboru, který jsem chtěla. :)


A teď ještě k tématu pohovorů. Má sestra byla na pohovoru do státní sféry, kde se jí ptali na (asi) psychologickou otázku, jakým by chtěla být zvířetem? Tak nad tím pořád přemýšlím, co bych řekla...Jasně, asi se nehodí říct, že bych chtěla být krysa, svině nebo had. Ale vážně, co byste odpověděli vy?

2 komentáře:

  1. Děkuji za článek. Mě čeká hledání práce v zimě. Bohužel jsou u nás přeplněné školky a tak nevím, zda to nebudeme muset řešit soukromou školkou. Jinak v lednu jsem absolvovala kurz vizážistiky a brali jsme tam i tyhle testy. Jsou lidé, kteří jsou za to moc dobře placený a pomáhají firmám na základě těchto otázek vybrat vhodného zaměstnance pro danou pozici. Což znamená, že hodně záleží, jaké zvíře vyberete :-) Pokud se někdo hlásí na pozici manažera a vybere si například ovci, nebude to vhodný kandidát. Znamená to, že nebude průbojný a půjde s davem. Zase na druhou stranu pokud si kandidátka na pozici sekretářky vybere lva, je to také špatně, protože dominantní sekretářka také není to pravé :-) Dělali jsme ty testy celkem obsáhle a musím říct, že to bylo velice zajímavé. Otázky mám ještě někde schovane.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za odpověď, přesně na tohle jsem myslela. Ze za každým zvířetem se "něco" skrývá.. Já jsem si nejdřív říkala, že bych řekla hodně málo známé zvíře, ale zas by to mohlo znamenat, že chci být za každou cenu vtipná, že se povyšuji nebo já nevím co ještě :-)

      Tak ať najdete práci, kde se Vám bude líbit :)

      Vymazat