pondělí 31. července 2017

Cestujeme: Jizerské hory, Desná a okolí

Těsně před odjezdem na dovolenou mě přepadla panika. Letos jsme se rozhodli zůstat v Česku a zvolili jsme kratší trasu od Prahy, protože v době, kdy jsme přemýšleli, kam se vydat, Viktorek neměl rád cestu autem a nechtěli jsme nic pokoušet. Naše volba celkem náhodně padla na Jizerské hory. Původně jsme chtěli přímo do Krkonoš, ale nakonec jsme se rozhodovali podle volného ubytování a zalíbil se nám domeček kousek od lesa nad městem Desná a říkali jsme si, že do Krkonoš to autem budeme mít kousek. (Manžel rád jezdí do Krkonoš vzpomínat na své dětství). Týdenní předpověď mi však zkazila náladu, 13 stupňů a nepřetržité deště a moje nálada začala být stejně ponurá jako ta předpověď. Fajn. Takže si všichni válí šunky u moře a my nakonec zůstaneme uvěznění v chalupě, kde ani netušíme, jestli bude vyhovující prostor pro malé děti a budeme koukat z okna na déšť... Vůbec jsem si neuměla představit, jak se dá užít s malým miminkem takový nečas uprostřed hor. Před odjezdem ještě stihla Maruška spadnout na Viktorka, kterému oteklo oko a po cestě jsme se málem vybourali, Viky z leknutí celou cestu prořval a já jsem si říkala, že všechno hraje proti nám, jestli jsme to raději neměli celé odpískat.

Velká úleva přišla, když jsme dorazili na místo a čekal tam na nás krásný domeček s velkou zahradou, pískovištěm a v obývacím pokoji koutek s hromadou hraček pro děti. V podkroví jsme měli velkou  novou ložnici, dvě dvojpostele a samotnou postel, výhled na přírodu a mně spadnul kámen ze srdce, že i kdyby to počasí nevyšlo, máme krásné zázemí a čisto i pro lezoucí miminko. 



No a jak už to tak bývá, nakonec se předpověď nepotvrdila. Sice nás sem tam déšť potrápil, ale pláštěnky jsme vytahovali jen jednou a bylo průměrně 17 stupňů, takže ani velká zima. A my jsme si užili nádhernou dovolenou a opět jsme si potvrdili, že Česko má tolik nádherných míst, které směle konkurují zahraničí. Jen to moře chybí :-) 

A teď už konečně k zážitkům. Ač jsme měli (i od našich čtenářů) spoustu tipů na výlety, nakonec bylo přímo v našem okolí takových zajímavostí, že jsme jediný výjezd měli do Liberce, kde jsem si chtěla splnit vidět ZOO a Ještěd. Celkem jsme za 6 dní nachodili 85km, takže nemůžu naši dovolenou nazvat vyloženě "tip pro rodiny s dětmi", ale k většině míst se dalo přiblížit autem a jít k nim mnohem kratší trasou. Naše holky jsou zvyklé chodit, takže jsme dali i 25km trasu a chodili jsme velké celodenní okruhy. 



Protržená přehrada

Hned první den jsme z Desné vyrazili na Protrženou přehradu. Z města Desná k ní vede asi 3 km dlouhá asfaltová cesta, která je však celou dobu do kopce. My jsme šli okruh, který vedl prudce do kopce po Mariánských schodech, ale zbytek cesty už byl více méně po rovině přes Mariánské boudy až k Protržené přehradě. Tohle místo bylo velmi okouzlující a přitom děsivé. Mezi zbytky přehrady rostlo horské kvítí, tekla říčka a panovala tu mezi turisty idyla. Avšak před sto lety při protržení této přehrady přišlo o život 67 lidí a více než 300 lidí o střechu nad hlavou. Musím vyzdvihnout místní občerstvení, ve kterém se dala zakoupit teplá polévka, domácí limonády a domácí koláč (a pak samozřejmě klasika párek v rohlíku, kukuřice, tatranky...). Vede tudy také naučná stezka s informačními tabulemi a dřevěnými sochami. 


Mariánské schody

Naučná stezka

Protržená přehrada




Lesopark Příchovice

Další den jsme se vydali na doporučení kamarádky do Příchovic, kde je krásný penzion a minipivovar U čápa, kde se dá dobře najíst a venku je nádherné hřiště pro děti. Pokračovat potom můžete k muzeu a majáku Járy Cimrmana a nakonec do lesoparku, kde je spousta různých aktivit pro děti, a ovečky. Moc se nám tu líbilo, a tak jsme si do lesoparku udělali výlet i druhý den, kdy bylo deštivo. Sice tak holky nevyužily všechny atrakce, ale zase jsme tam byli jediní blázni :D 

Nad vesnicí, asi 3km procházkou se dá dojít až k rozhledně Štěpánka, kam už jsme ale nešli. 









ZOO Liberec a Ještěd
Čtvrtý den naší dovolené jsme vyrazili do Liberce. S holkama milujeme ZOO a nemohla jsem si nechat ujít možnost vidět pověstné bílé tygry a navštívit naši nejstarší ZOO. Ta liberecká je maličká, ale je moc hezká. Vše tu bylo upravené, čisté, dobré jídlo, dokonce i cukrárna přímo uprosřed zahrady a co se mi líbilo, že se jde po jedné značené cestě, takže neminete žádná zvířata. Všechna zvířata jsou "na dosah" a viděli jsme úplně všechny, žádné prázdné ubikace. Nicméně městský ruch a kňourání holek: "To mi kup a támhleto chci a na to chci jít..." nás ujistil, že v přírodě se nám líbí mnohem víc. 

V pozdním odpoledni jsme chtěli ještě stihnout Ještěd, na který se dá vydat pěšky, ale my jsme pro nedostatek času využili cestu nahoru i dolů lanovkou, z čehož byly holky nadšené. Na Ještědu je nádherný výhled do okolí. 




Vodní nádrž Souš a vodopády Černá Desná 

Předposlední den jsme si udělali túru lesem k Vodní nádrži Souš, která slouží jako zdroj pitné vody, a proto je v její blízkosti zakázáno parkovat (ale kousek od ní jsou dvě vyhrazená parkoviště) a pro turisty je přístupná pouze na jednom místě, přímo k vodě se však nedostanete. Místo je to však nádherné a určitě stojí za návštěvu. A v okolních lesech právě teď rostly kvanta hřibů. My jsme se dál vydali  lesem po Hřebenovce přes Sedlo pod Zámky až zpátky pod Souš, kde jsme se napojili na červenou podél řeky Černá Desná, na které je několik malých vodopádů. Procházka podél řeky byla nádherná. 





Rašeliniště Jizerky

Poslední den jsme se na přání manžela vydali na Rašeliniště Jizerky. Kousek jsme popojeli na parkoviště v Bukovci, protože jsme věděli, že nás na místě čeká dlouhá túra. Ocitli jsme se už na hranicích s Polskem. Přivítalo nás několik restaurací a ubytovacích zařízení, přesto ale panenská příroda a po pár set metrech po asfaltce jsme sešli k rudé říčce Jizerce a úžasnou horskou přírodou jsme došli až k rašeliništi, ke kterému vedl dřevěný chodníček. Samotné rašeliniště na první pohled budí jen dojem rozmáčené louky, ale když se podíváte blíž, vidíte spoustu zajímavých rostlin a živočichů. My jsme poprvé v životě viděli takto ve volné přírodě "masožravku" rosnatku. Potom jsme pokračovali na Černá jezírka, která jsou také součástí rašelinišť a pokračovali k Pytláckým kamenům. Tam se moc líbilo holkám, protože to tam bylo vyloženě pohádkové a pořád čekaly, kde na ně vyskočí loupežníci . Pověst o kamenech se však váže k pytlákovi Hennrichovi, který se v nich měl ukrývat. Cesta od kamenů už popravdě nebyla moc příjemná, bylo po dešti a byla hodně podmáčená a kamenitá, tam jsme se s dětmi docela zapotili, ale zvládli jsme to. No a pak už jen prospat, sbalit a hurá do Prahy!




Rašeliniště


Pytlácké kameny


Na závěr chci napsat, že jsem ráda, že jsme se nebáli vyrazit i s dětmi, i když nás hodně lidí mělo za blázny. Holky jsou zvyklé chodit a my jsme měli v batohu pro ně převlečení, pláštěnky, hodně pití i jídlo. Plus jsem po kapsách měla vždy nějaký bonbon pro rychlou energii. Dělali jsme často pauzy, minimálně dvě delší, aby si odpočinuly a věděli jsme, že když už nebudou moct, tak je manžel fyzicky schopný je nést na ramenou. Což ale nastalo jen dvakrát na pár kilometrů před cílem. 

Viktorek se celou dobu nesl v Tule. První výlety celé prospal, poslední dva už se mu tolik spát nechtělo (ale taky to byly dvě nejdelší trasy), takže jsme ho chvílemi nosili jen na ruce, aby měl rozhled, nebo jsme udělali pauzu a nechali ho se plácat v trávě. Byla jsem strašně vděčná za kojení a možnost kdekoli vytáhnout prso, zvlášť když jsme se z túr vraceli později, než byl jeho večerní čas spánku. Jinak ale byl Viktorek zlatý a přizpůsobivý, moc si dovolenou užíval, měl veškerou pozornost a neměli jsme jedinou krizi, kdy by to "nedával. A já jsem si znovu potvrdila, že nejlepší parťák na dovolenou je mimino, kterému stačí mít se kde vyspat a velké zásoby mlíka 😂

1 komentář:

  1. Parádní dovolená se třemi dětmi, klobouk dolů :) My byli letos také i v Jizerkách (mj. i na těch vodopádech) s 15. měsíčním batoletem a po 5 dnech jsme byli rádi, že jsme to přežili v relativním duševním zdraví :D

    OdpovědětVymazat