čtvrtek 20. července 2017

BLW aneb s chutí do příkrmování

Taky jste byli přesvědčení, že první jídlo musí být mrkev, navíc do hladka rozmixovaná a nejlépe k smrti uvařená? Že dítě musíte krmit a mít jeho stravování plně pod kontrolou? Že v půl roce nezblajzne celý oběd, a tak je z něj automaticky nejedlík?

Je to už pár let, co jsem narazila na metodu BLW neboli Baby Led Weaning. A ťukala jsem si na hlavu. To vážně někdo označuje za metodu to, že dá dítěti jídlo do ruky?!

Čím víc jsem se do této metody nořila, tím víc mi byla blízká, zjistila jsem, že spoustu věcí u dětí přirozeně dělám. Ale taky jsem zjistila, jak moc jsou rodiče ovlivněni tabulkami a příkazy lékařů a dát dítěti jídlo do ruky je pro ně pomalu sci - fi. Přitom je to ta nejpřirozenější forma stravování.




Co to BLW vlastně je? V překladu to znamená "Dítětem řízené odstavení" a nejde o nic jiného než o naslouchání dítěti a nechání co největší volnosti při stravování. Základem všeho je nechat dítě dozrát. V mléce má dostatek živin, takže ve 4 a někdy ani v 6 měsících nepotřebuje nic jiného. Samo dítě se přirozeně začne zajímat o to, co jíte, začne natahovat ručičku k talíři a ochutnávat, co dobrého tam máte. Jídlo při BLW metodě se nechává dítětem nabrat a jí ho přímo z ručičky. Později si samo převezme lžíci. Co se mi na BLW líbí je to, že se nikam nespěchá. Dítě se první týdny seznamuje s chutěmi a učí se žvýkat. Neřeší se, čím se začne. Dítě si samo volí, na co má chuť a co ho zrovna zaujme. Některé poznatky říkají, že dítě se instinktivně vyhýbá jídlům, které je pro něj alergenem. Proto bychom kojenci neměli nutit to, co zjevně nechce.

Při metodě BLW se neřeší, jestli se začne zeleninou, nebo ovocem. Některé zahraniční zdroje ani moc neřeší, jestli dítě začne mrkví, nebo "řízkem", ale to už je trochu extrém. Myslím si, že je dobré mít povědomí o potravinách, které jsou pro kojence vhodné, ale zároveň se mi líbí, že jimi člověk není svázaný. A světe div se, děti neodpadají hromadně na alergické reakce a břichaboly. Naopak... Podle mě je to logické. Dítě se rodí s nějakými vrozenými instinkty. Mláďata v přírodě jí, co jim donese matka, ale také se řídí tím, co jim voní a lahodí oku. A přiznejme si, že většina mixovaných "patoků" ve skleničkách vábně nevypadá a většinou ani moc dobře nevoní...

Veselá svačinka na nádobí od Placematix


S Viktorkem na BLW teprve najíždíme. Má 6,5 měsíce a nijak na něj nespěchám. Okolo páteho měsíce na něm bylo vidět, že má o jídlo zájem. Začal se po něm natahovat, mlaskat a vztekat, když mu bylo odepřeno. Začala jsem mu občas dávat kousek jablíčka či okurky. Ze začátku jídlo jen olizoval, ale postupně se mu dařilo ukousnout si kousek. Většinou mu z pusy vypadl, ale čím déle to zkouší, tím více toho polkne. A co mě hlavně nadchlo? Že žvýká! V podstatě od začátku, co pochopil, že jídlo nezpracuje sáním, začal pracovat na žvýkání a jde krásně vidět, jak umí pracovat s jazýčkem, jídlo si v puse posunuje a žvýká dásněmi. Zatím se nenají a ještě chvíli potrvá než se naučí sníst takové množství, které ho zasytí. Ale vím, že si k tomu dojde sám, přirozeně a s chutí.

A jak tedy vypadá BLW v praxi?

U metody BLW se čeká, až se dítě o jídlo začne zajímat samo. Kdy na něm jde vidět, že se nenatahuje jen po něčem, ale že chápe, že se jedná o jídlo a pití. Toto období začíná okolo 6. měsíce, ale klidně i v 8 měsících. Opravdu není kam spěchat. Dítě by mělo umět jídlo samo uchopit , držet jej a když mu spadne, tak si jej i podat. Ze začátku, protože v tomto věku ještě většinou nejsou dostatečně pevné, jí děti na bříšku, nebo v klubíčku na klíně rodiče. Tyto polohy jsou důležité hlavně proto, kdyby dítěti zaskočilo. Kojenec má sice silně vyvinutý dávivý reflex, ale nic se nemá pokoušet.

Jak už jsem psala, u BLW se příliš neřeší, po čem dítě sáhne. Není vůbec nutné začínat mrkvičkou a už vůbec odpírat ovoce ze strachu, že si zvykne na sladké (mrkev je přeci taky sladká...). Ideální je jíst společně s dítětem - odpadá vám krmení lžící, takže to není problém. Pro mě třeba novinkou bylo, že rodiče při této metodě dávají dětem i syrovou stravu, což u mě pokořilo mýtus, že se vše musí kvůli lepší stravitelnosti povařit.



Co se mi na této metodě nelíbí?

Samozřejmě čím víc se tato metoda dostává mezi lidi, tím více si k ní každý přidává to své. Na jednu stranu se mi líbí, že je to přístup "s rozumem", žádné striktní tabulky, ale naslouchání dítěti. Na stranu druhou ale u některých rodičů vidím ke sklouznutí k nezdravému stravování. K tomu, že dítě během prvních 14 dnů na příkrmech ochutná deset různých potravin. Takže já osobně se snažím úplně od tabulek neodklánět a zhruba se snažím dodržovat to, co je ve kterém věku pro dítě vhodné. Mám trochu problém s jezením dítěte na bříšku. Jak máme zvířata, tak na jídle chtě nechtě nacházím chlupy. Navíc společné jezení pro mě opravdu není, že bych se placatila s dítětem na zemi, takže častěji a raději využívám vlastní náruč a čekám, až Viktorek bude schopný sedu. Čeho se bojím, jsou některé syrové potraviny, třeba mrkev. Tam moc nevěřím v dávivý reflex, neboť mám v okolí případ, kdy se mrkví dítě málem udusilo. Zrádné je taky pečivo, které dítě ocucá do lepivé hmoty a snadno uvízne v krku.

Co od metody BLW očekávám?

S naší Maru jsme si užili své. S příkrmy jsme začínali ve 4 měsících a dlouho mi jedla jen pár lžiček. Každé krmení byl stres, plýtvání jídlem a hlídání lékařem. Nevím, jak moc by ovlivnilo její chuť k jídlu, kdybychom jí dopřáli mnohem větší volnost. Každopádně k Viktorkovi už přistupuji tak, že do roku minimálně je mléko tím hlavním, co mu prospívá a na ostatní jídlo dostane tolik času, kolik bude potřebovat. Doufám tak, že k jídlu bude přistupovat s chutí a hlavně se nenervuju. Ať si klidně sousedovic Pepíček jí dvě skleničky k obědu, ale že vaše dítě ještě v osmi měsících upřednostňuje mléko z něj opravdu nedělá nejedlíka. Maruška "z ničeho nic" začala po prvním roce jíst. A hle, u metody BLW se přesně tohle popisuje, že dítě se zpravidla plnohodnotně začíná stravovat až okolo roku věku.

Co se nám osvědčilo?

Viktorek má za měsíc a půl  za sebou ochutnání brambory, jablka, mrkve, banánu, okurky a meruňky. I když jsem si na začátku říkala, že vše budu vařit, tak nakonec hodně věcí dostává čerstvých, protože vařené věci jsou pro něj většinou kluzké a špatně uchopitelné.

Díky tomu, že je léto, tak většinou jí jen v plence, až bude chladněji, tak stejně jako u holek mám pár "zděděných" body, kterým nějaké flíčky nevadí. Přeci jen toho patlání je u jezení z ručičky více.

Zkoumala jsem, co mámy používají při krmení jako podložku. Viděla jsem ručníky, jednorázové přebalovací podložky, jezení na pěnovém puzzle, na starém ručníku, dokonce i v nafukovacím bazénku. Mně se zatím nejvíc osvědčila praktická neoprenová podložka, které jde opláchnout, vyprat, rychle schne a až bude Viky sedět, tak má i kapsu na zachycování jídla.


Tekutiny má Viky hlavně z mléka, ale i tady se při BLW myslí na samostatnost. Děti se učí zpravidla hned pít z hrníčku. Já nejsem odpůrce lahviček a Viky má svoji s oušky, ale dostaly se ke mně tyhle šikovné kelímky, Babycup které jsou pro samostatné pití jako dělané. Jsou navržené pro děti od 4 měsíců, velikostně jsou zhruba jako velký "panák", dítěti se dobře drží a tím, že mají malý průměr hrdla, tak se dětem lépe pije a tolik se nepolijí. Dám vědět, jak nám to s ním jde.




Co mě zajímá?

Jsem docela zvědavá, jak se řeší krmení v terénu. Snídaně, svačinky, ty si umím představit. Ale jak se malé patlavé dítě krmí v restauraci obědem? Manžel říkal, že to chce velké rybářské pončo... 😁

S Vikym jsme teprve na začátku, takže se určitě můžete těšit na další postřehy, až se zajedeme. Třeba se tato metoda neosvědčí? I to se může stát, kdo ví...

Kdybyste se chtěli do BLW metody ponořit více, tak na fb je skupinka BLW Jídlo do tlapky a v češtině také vyšla kniha přímo od zakladatelky této metody, Vím, co mi chutná.




Žádné komentáře:

Okomentovat