sobota 22. dubna 2017

Čteme: Proč má Eda spoustu času a dospělí ne?


Moc jsem se těšila, až vám představím tuhle knížku, protože mě hned od úvodu nadchla! Je to jedna z knih, kterou hltám plnými doušky společně s dětmi. Víte proč? :-) 


Tenhle obrázek vám napoví! Knížka totiž rozumí nám mámám a to se cení! UF!

Knížka Proč má Eda spoustu času a dospělí ne? vyšla teprve na začátku dubna a je tak žhavou novinkou nakladatelství Fragment. Autorkou knihy je německá spisovatelka a ilustrátorka Meike Haberstocková, která si s knihou opravdu vyhrála.

Hned po otevření knížky jsem se bavila veselými malůvkami a po přečtení prvních pár vět jsem se vyloženě do knížky "zažrala". Je totiž nejenom vtipná, ale také poučná a to jak pro děti, tak i pro rodiče. Nebojte se, čte se s naprostou lehkostí. Je vhodná pro předškolní a mladší školní děti.

Knížka vypráví o malém zvídavém kloučkovi Edovi, kterému je 6 let. Žije společně s maminkou a aktuálním tématem je u nich čas. Respektive nedostatek času, který maminka přes všechny povinnosti má. 


Příběh se zabývá kontrastem, kdy dítě ještě nevnímá čas jako takový, nepozná hodiny a je čas je pro něj relativní pojem a kdy je tady rodič, dospělý, který má všechno podle času uspořádáno a musí toho stihnout až nadmíru.

Historky jsem na první pohled legrační, ale na druhou stranu v nich nacházím hlubší myšlenky. Respektive nacházím v nich příběhy, které jako by kopírovaly dění u nás doma a věřím, že tomu tak je v mnohých domácnostech. Edova maminka každé ráno musí stihnout desítky věcí předtím, než odveze Edu do školy a vypraví se do práce. Od Edy se očekává jen, že se obleče, nasnídá a včas bude stát nachystaný u dveří. Ale jak už to tak u dětí bývá, často jej v dobré víře napadnou situace, které dospělý vyhodnotí jako zlobení a je "vymalováno".

V knížce je krásně popsáno, jak takové "zlobení" vzniká. Například když Eda nemůže najít druhou ponožku do páru, tak si vezme vodovky a ponožku si domaluje. Myslí si, že je to skvělý nápad, má z toho radost.  Ale celý tento počin trvá mnohem delší dobu než ponožku obléct, tudíž nestíhá být včas připravený a na maminku už je toho hodně a zlobí se. Eda nerozumí tomu, proč se maminka tak rozčiluje a u školy se spolu sotva rozloučí. V obou je potom celý den jakýsi zármutek z nepodařeného rána a přemýšlí, jak to napravit. Když se potom odpoledne spolu setkají, přichází vzájemná omluva a vysvětlení, proč každý reagoval, tak jak reagoval.

Moc se mi líbí, jak je v příbězích ukryto zamyšlení nad dětským i dospělým světem. A říkám si, kolikrát jako rodič přehlížím ve zdánlivém zlobení dobrý úmysl.



Eda si poctivě zapisuje, jaké otázky ohledně času jej napadají, aby je v další části knihy probral s dědečkem. To je totiž jediný dospělý, kterého Eda zná, který má také času dost. Jak je to možné? 


Nás doma knížka hodně bavila, nikdy jsme nezůstaly jen u jedné kapitoly "před spaním", a tak  ji moc ráda doporučím i do vaší knihovničky :-)

Seženete ji třeba ZDE.

Žádné komentáře:

Okomentovat