sobota 11. února 2017

Šestinedělí v šátku

Ve čtvrtek mi skončilo šestinedělí a možná by se spíš hodil nějaký článek o hormonální bouři, co? :-) Ale já se dnešní článek rozhodla věnovat šátkování, protože hlavně díky němu jsme šestinedělí prožili relativně pohodově. A taky bych chtěla dodat trochu odvahy těm, kteří nad šátkem váhají, stejně jako já ještě před pár měsíci...

Už jsem vám psala, že se považuji za kontaktního rodiče. Ne, nejsem z těch, co zavrhnou dudlík, kočár i postýlku, abych si mohla říkat kontaktní rodič, ale věřím, že náruč a téměř neomezená blízkost maminky je pro děti minimálně v prvním roce života nesmírně důležitá.

Už když jsem čekala Marušku, tak jsem si pořídila Manducu. Maru jsem v ní nosila hlavně první měsíce. Nejvíc jsem ji potom ocenila, když se narodila Darinka, která jednak neměla do 3 měsíců ráda kočár, upřednosťnovala nošení, ale taky že jsem měla volné ruce. Naposledy jsme pak s Manducou a 2 letou Darinkou zdolávali Roháče při celodenní túře, takže se u nás využila maximálně. Přesto mi při nošení něco chybělo. Nejvíc mi vadilo to, že mě z Manducy strašně bolely záda. I když je ergonomická a nošení je určitě méně zatěžující než ve "visítkách", tak záda prostě chtě nechtě trpěly. Další věc byla, že jsme se na výletech v nošení s manželem střídali, což znamenalo neustálé "štelování" pásů a manžel měl popruhy tak tak, takže se mu i špatně nosilo. Takže jsem s Viktorkem začala vážně přemýšlet nad šátkem.



Výběr šátků je obrovský a já jsem vůbec nevěděla, jaký vybrat. Do začátku jsem vycházela z toho, že je ideální začít bavlněným, jakou potřebuji velikost a jaký je můj cenový limit. No a pak už jen vybírat, jaký vzor se mi bude líbit. Můj horký favorit byl tento kočičí šátek: http://www.satkomanie.cz/cs/satky-fidella-bavlna/4057-fidella-feline-berry.html#/velikost_satku-6, ale bohužel jsem chtěla delší, který jsem v této verzi nenašla.  Takže jsem pátrala dál, vyčkávala a nakonec mi někdo ve skupince o nošení poslal tip na českou značku LoktuShe a já se zamilovala ♡ Hledala jsem střídmou barvu a vzor, který mi bude blízký a ptáčky v šedé jsem prostě musela mít. A ještě jsem měla obrovskou radost, že můžu podpořit českou značku.



To, co mě vždycky na šátku odrazovalo, bylo to, že jsem si myslela, že uvázat ho je strašně těžké. Ale realita rozhodně nijak hrozná nebyla. K šátku jsem dostala fotonávod, ten jsem jenom rychle prolítla a Viktorka jsem hned napoprvé zvládla uvázat. Ano, neměl úplně správně nožičky a měla jsem to dost povolené, ale na samotném úvazu nic složitého nebylo. Co a jak dotáhnout a jak tam správně miminko mít, mi přijela ukázat moje kamarádka Vanda, která se věnuje maminkám po porodu a pomáhá jim (nejen) v šestinedělí sžít se s miminky. A také učí právě vázání do šátku. Ukázala mi pár osvědčených triků a za pár dní už jsem měla Viktorka navázaného naprosto bez problémů.

Co mě zaskočilo, že se Vikymu první dny nošení moc nelíbilo. Pokud jsem ho tam nedala dostatečně unaveného, tak řval a řval, dokud jsem ho nevytáhla. Musel si na nošení postupně zvykat. Oproti Manduce vnímám obrovskou výhodu v tom, že mě ze šátku nebolí záda. A že se krásně přizpůsobí miminku. I když je nosítko rychleji nasazené - jak říká Vanda - je víc instantní,  a i při sundávání je praktičtější, tak na šátek nedám dopustit a je mi mnohem příjemnější.

Když napíšu, že díky šátku mám spokojené miminko, tak je to rozhodně pravda. Neřeším uspávání, protože v šátku usne rychle a sám, zatímco u toho cokoli dělám. Dobře se mu v něm odříhává a při břichabolu mu pomáhá "tělo na tělo" a prohřátí bříška. A teď poslední dny už v něm jen nespí, ale i kouká a nepláče (dřív se po probuzení dožadoval okamžitého vytažení).

Jsem ze šátku nadšená a ještě nadšenější jsem, že se v nošení našel i manžel. Nosící chlapi už dneska zase nejsou taková rarita, ale kdo zná mého manžela, který zrovna dvakrát není "mateřský" typ, tak ví, co to pro mě znamená. Popravdě jsem tak trochu tajně vybírala dlouhý a barevně neutrální šátek právě s tím, že jsem si pomýšlela na to, že bych zkusila do nošení zapojit manžela. A nakonec to byl on, kdo se sám nabídl, že to zkusí. A kdo se každý den znovu a znovu nabízí, že si Viktorka vezme do šátku. A já jsem znovu a znovu dojatá :-)


A ještě jednou napíšu, že jsem dojatá, protože se o nošení pokouší i holky a ovázané šálami nosí si svoje plyšové hračky. Dokonce mi teď dorazila fotka dcery kamarádky, která taky "nosí Viktorka" a je jeho fanynka ♡ Jednoduše, nošení je skvělé a člověk si rychle zvykne na spokojené miminko :-)

Nošení zdar!

P.S.: Nějak jsem nechápala ty "šílenkyně", co mají x šátků, na co je jako mají a už po pár týdnech nošení vybírám taky další, nošení v šátku je návykové! 😂

Žádné komentáře:

Okomentovat