pátek 6. ledna 2017

Viktorkova cesta na svět


... aneb jak jsem porodila muže svého života 💗

Když jsem v dubnu držela v ruce pozitivní těhotenský test, jedna z prvních myšlenek byla, jaký asi bude porod. U holek to byl nádherný zážitek, Maruška se narodila za 4,5 hodiny a porod jsem skoro celý prospala, Darinka byla za půl hodiny venku. Viktorek to ale zjevně chtěl jinak. Téměř tři měsíce si v břiše hověl zadečkem dolů, takže jsme s doktorkou zcela vážně začaly probírat variantu císaře či otočení plodu. Naštěstí to Viktorek zvládl sám a já se začala těšit, že se porod vydaří podle plánů. Jen jsem doufala, že to nebude taková rychlovka, že se ze mě nedobrovolně stane "domorodička". Haha, jak naivní jsem byla...


Poslední měsíc mě hodně potrápil vysoký tlak. V Podolí jsem trávila čím dál víc času, navyšovali mi léky na maximum a s prckem jsem byla třikrát na podrobném ultrazvuku, protože špatně rostl. Nakonec verdikt zněl, že po Vánocích půjdu na vyvolání, že nebudeme riskovat. Nakonec nás nechali do 39+5tt a já jsem ve čtvrtek 29.12. nastoupila na vyvolávání, konkrétně tedy na preindukci, protože jsem neměla žádný nález (což nikdo nechápal, když jsem rodila potřetí a ke všemu byl jeden porod předčasný). Samozřejmě že jsem si hystericky dopředu načetla, jak hrozně to bolí, že to může trvat i tři dny a že to často stejně skončí císařem, takže jsem malého přemlouvala, aby se rozhodl vylézt sám, ale marně. Nastupovala jsem ale smířená a snad i celkem natěšená.




O půl dvanácté mě tedy vyšetřili, zda se nález nezměnil a zavedli mi tabletu. Samotné zavádění jsem vůbec necítila, lékařka mě upozornila, že mě potom může bolet podbřišek a že teď budeme jen monitorovat a čekat, že většinou jedna tableta nestačí, ale zase když rodím potřetí, mohlo by se zadařit i dnes. Šla jsem si na půl hodiny lehnout na pokoj, než mě napojili na monitor. Sotva jsem došla, rozjely se mi bolesti v intenzitě menstruačních. Pravidelně po sedmi minutách. Docela mě to překvapilo, protože jsem si (vtipně) vzala s sebou 500 stránkovou knížku a čekala, že se nic dít nebude a stihnu ji přečíst :D Sestra mi ale vysvětlila, že to dělá ta tableta a kontrakce to pravděpodobně nejsou. Potom jsem se hodinu kroutila na monitoru a další dvě hodiny mě nechali odpočívat na pokoji. Bolesti se zkrátily na 4 minuty. Okolo 15 hodiny jsem šla opět na vyšetření a doktorka zkonstatovala, že tam začíná být konečně nález a že by malý mohl být okolo půlnoci na světě. Po vyšetření se bolesti zkrátily na tři minuty a přidaly na intenzitě, opět jsem musela na monitor a docela už jsem se modlila, ať mi ho zase nenatáčí hodinu, protože jsem nevěděla, jak se uvelebit, abych si trochu ulevila od bolesti. Sedím v křesle, koukám na monitor, říkám si, že mi nějak divně přidělali sondu, že to chytá můj tep... Na obrazovce se střídal tep 140 s hodnotami 70, 80... A najednou se okolo mě začali sbíhat sestry, přišla doktorka a já jsem nechápala, že to je kvůli nám. Sestra mi začala házet věci do tašky, posadili mě na vozíček a honem odváželi na sál, že má malý špatné ozvy a je to zlé. Na sále mi zase dali monitor, kapačku na zavodnění a píchli vodu. Bolesti se rozjely po minutě a mně se začalo dělat z té bolesti zle. Nesměla jsem nic než ležet, nebylo jak si ulevit, nestihl se klystýr, takže se mi strašně chtělo na záchod... Snažila jsem se sestru poslouchat, dýchat, jak mi radila a být statečná. Jenže do toho začal houkat monitor, že to malý nezvládá, najednou byl plný pokoj doktorů, všichni vážné tváře a mě přepadla panika. Když mě vyšetřili a zkonstatovali, že nález se nikam nehnul od posledního vyšetření, tak jsem už byla na pokraji sil, monitor houkal... Honem mě otáčeli na bok, znovu vyšetřili a nechápu jak, ale během pěti minut jsem ze 3 prstů byla na 10 (do kapačky mi prý nic nemohli dát, že by to ohrozilo malého, tak asi psychika?) a doktor křičel, ať tlačím, jinak to prďola nezvládne. Dali mi kyslík, já jsem tlačila, ale cítila jsem, že je malý vysoko a už jsem myslela že to nedáme. Nakonec ale statečně po 9 minutách vyklouzl, na přivítanou mě počůral a hlavně hned začal plakat. Už bylo dobře :-) Prďolu mi teda odnesli, aby zjistili, zda je opravdu vše v pořádku, ale za chvilku byl u mě a dvě hodiny sál a my si užívali, že jsme spolu 💗

Takže shrnuto - porod od zavedení tablety trval necelých 6 hodin, co se týče bolesti, tak nemůžu říct, že by mě vyvolávaný porod bolel víc, to mi ani nepřišlo, spíš bylo nepříjemné, jak mě neustále museli vyšetřovat a to riziko, které u nás nastalo, že se něco díky chemickému vyvolání pose.e. Když nemáte šanci si nijak ulevit a musíte prostě jen kontrakci přetrpět, je to hrůza a obdivuji ženy, které takto musí rodit na lůžku mnoho hodin, já měla dost i za tu hodinu! Ovšem nejhorší byl ten strach o dítě a můžu říct, že tohle už nikdy, nikdy, nikdy zažít nechci...  Ještě taková perlička na závěr, malý měl ze všech mých dětí největší hlavu (ač byl o půl kila lehčí než Darinka), tlačení bylo úplně bez rozmyslu a zběsilé a paradoxně mám úplně pidi poranění.

Doufám, že tímto zážitkem nikoho nevyděsím. Pro mě je to opět připomenutí, že člověk má k životu přistupovat s pokorou.

V závěru chci i potřetí vychválit porodnici v Podolí, kde přišly na svět všechny mé děti a kde jsem se vždycky setkala nejen s profesionálním přístupem, ale hlavně s empatickými usměvavými lidmi.

Tak Viktorku, vítej na světě a doufám, že teď už tvá životní cesta nebude tak trnitá, jako náš společný začátek! 😙



1 komentář:

  1. Uff, to byly nervy při čtení! Ještě, že to tak dobře dopadlo! Asi bych tyhle porodní příběhy měla přestat číst, dělá se mi lehce špatně, když si představím, že mě to za ani ne 6 měsíců čeká taky :).

    OdpovědětVymazat