úterý 8. listopadu 2016

Bude nás o jednoho víc

Příchod mladšího sourozence může být pro dítě náročným obdobím. Do teď mělo dítě veškerou naší pozornost a lásku jen pro sebe a najednou má přijít někdo, s kým se o to všechno bude dělit, na koho se ptají všechny babičky a tetičky a kolem kterého se točí snad celý svět. A dítě může mít pocit, že jeho pozice je nějak ohrožena. Proto je potřeba, abychom my rodiče byli zvlášť vnímaví a citliví k dítěti a snažili se porozumět jeho pocitům. A k tomuto účelu byla vytvořena krásná výtvarná knížka z nakladatelství Presco Group, a.s. s názvem Bude nás o jednoho víc


Knížka vznikla ve spolupráci s rodinnou psychoterapeutkou a je tedy velmi šikovně přizpůsobena potřebám dítěte ve věku 3-5 let. Je pro něj takovým zábavným průvodcem čekáním na sourozence. Malé dítě mnohdy nedokáže sdělit své obavy a strachy, ale díky vytvořeným kapitolám může rodič snadněji dítěti porozumět a může mu tak pomoci novou situaci lépe přijmout. Knížka je koncipována tak, že dítě si jí tvoří vlastně samo. Ve čtrnáctidenních úsecích postupně zaplňuje prázdná okénka a řádky svými představami a údaji o miminku. Může malovat, lepit samolepky, které jsou součástí knížky nebo přidávat fotky. 





Všechny úkoly jsou vytvořené tak, aby to dítě bavilo a dozvědělo se něco o miminku. Líbí se mi, že při vypracovávání úkolů je potřeba spolupráce dítěte s rodičem. Tím mohou vznikat báječné chvilky, při kterých postupně vzniká knížka, která bude úžasnou památkou a zároveň krásným dárkem pro miminko. 


A jak probíhalo čekání na sourozence u nás? 

Když jsem podruhé otěhotněla, bylo Adámkovi něco málo přes rok. Nerozuměl tedy tomu, co se děje a co bude následovat. Věděl akorát, že maminka má v bříšku "mimi" a víc nepátral, co to vlastně znamená. O to větší bylo jeho překvapení, když jsem odjela a za pár dní přijela s malým oranžovým miminkem. Abych pravdu řekla, hodně jsme se obávali toho, co bude následovat, jak Adámek přijme svého mladšího brášku Robinka. Naštěstí se nějaké výrazné dramatické scény nekonaly. Nemyslím si, že to bylo kvůli tomu, že bychom dělali všechno tak správně. Důvodem bylo spíše to, že Adámek je velmi klidné dítě a navíc bydlíme s rodiči, takže o pozornost nikdy nebyla nouze. Ale i tak se objevovaly náznaky žárlení. A co se mi nejvíce vyplatilo? Dávat Adámkovi najevo, že je součástí toho všeho. Že miminko nepřišlo místo něj, ale k němu, jako bráška a parťák. A právě v tomto duchu je knížka Bude nás o jednoho víc vytvořena.


Žádné komentáře:

Okomentovat