pátek 2. září 2016

Čteme: Černá sanitka a jiné děsivé příběhy

Už jste slyšeli o nastražených žiletkách na tobogánu nebo o nakažených injekčních stříkačkách na sedadle v autobuse? A víte, že když budete spát ve stanu, může vám do ucha vlézt škvor? A už jste viděli černou sanitku, která jezdí po Praze a unáší děti?  Tohle jsou jedny z mnoha a mnoha novodobých pověstí nebo-li urban legends, které se mezi lidmi vypráví jako pravdivé příběhy, ale ve skutečnosti se zřejmě nikdy nestaly. Jsou vyprávěny v mnoha obměnách na několika místech najednou nejen v naší zemi, ale velká část historek je rozšířená po celém světě. A o tom je knížka Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Jedná se o sbírku současných pověstí a fám, které kolují mezi lidmi. Historky jsou doplněny komentářem od etnologa a folkloristy Petra Janečka. Jakmile se začtete, zjistíte, že spoustu historek jste slyšeli a vždycky jste byli přesvědčeni, že se to opravdu stalo známému vašeho známého. S těmito historkami se setkává každý z nás, ať už ve škole, v práci, na rodinných oslavách nebo třeba večer u táboráku, kde je taková ta správná atmosféra.





Nedávno jsem se s jednou takovou městskou pověstí setkala. Vyděšená kamarádka mi vyprávěla, že v ostravské prodejně Ikea se během dne ztratila mamince malá dceruška. Maminka to ihned nahlásila, okamžitě byly uzavřeny všechny východy, ochranka začala pátrat po zmizelé holčičce a po chvíli ji našli na záchodě omámenou s oholenými vlasy v klučičím oblečení. Na poslední chvíli ji našli, únosci se zřejmě zalekli a utekli. Maminka sama říkala, že holčičku by nepoznala, vypadala úplně jinak, takže by ji únosci mohli nepozorovaně pronést hlavním vchodem. Strašně mě to vyděsilo, hned jsem to řekla doma a když jsem to odvykládala, uvědomila jsem si, že na to, že se to údajně stalo před pár dny, nikde jsem o tom neslyšela, v žádných zprávách to nebylo, v novinách nic nepsali, nikdo nic nevěděl. Tak jsem sedla k počítači a hledala jsem na internetu nějaké podrobnosti. Hned jsem našla, že se jedná o urban legend (městkou legendu), která se vypráví mezi lidmi a stala se už několikrát na několika místech. Oddechla jsem si, že to není pravdivé a že můžu dál s klidným srdcem navštěvovat Ikeu. I tato historka je v knížce Černá sanitka a jiné děsivé příběhy.


Mám pro vás dvě ukázky z knížky:

"Šváb v housce
Kamarádka mi vyprávěla, že si její známá jednou cestou z práce koupila v blízké samoobsluze pytlík housek. Měla docela hlad, tak jednu vzala a začala ji jíst za chůze domů. Najednou kousla do něčeho křupavého. Myslela si, že je to třeba sůl, ale jak housku rozlomila, uviděla v ní obrovského hnědého švába! Okamžitě všechny housky vyhodila a běžela si stěžovat, ale v samoobsluze jí řekli, že se to stává v pekárnách běžně. Že maj prej dokonce kvóty na to, kolik může spadnout švábů do těsta za měsíc. Od té doby nejí pečivo."




"Pankáč pedagog
Jednou prej jela paní tramvají s malou zlobivou holčičkou. Cestovaly v přední části vozu a holčička si sedla tam, jak jsou dvě sedačky naproti sobě. Naproti ní seděla nějaká starší paní s nohou v gypsu. Holčička ječela na celou tramvaj, až se všichni otáčeli a nakonec začala klátit nohama tak, že kopala tu paní do sádry. Paní chvilku nic, ale když zlobivá holčička kopala dál a maminka si jen klidně čistila brejle a nereagovala, ozvala se: "Prosím vás, paní, řekněte něco svojí dceři, vždyť ona mě tady kope celou dobu do nohy!" Maminka si jen nasadila brejle a nonšalantně odvětila:"Paní, moje dcera má svobodnou výchovu!" Slyšel to pankáč v ocvočkovaný kožený bundě, kterej stál nad nima a žvejkal žvějkačku. Jak tramvaj zastavila, tak vypliv žvejkačku do dlaně, pomalu ji nalepil mamince na brejle a s větou: "No, vidíte, paní, já mám taky svobodnou výchovu!" vystoupil."

Knížku jsme přečetla za dva večery, nešlo se od ní odtrhnout, je to oddychové a zábavné čtení, psáno lidovou formou přesně tak, jak historky vypravěč vyprávěl. Trochu jsem se nad sebou i zamyslela, jak často nekriticky přistupuji k věcem a příběhům, které slyším. Odteď budu více přemýšlet :-)

1 komentář:

  1. Černá sanitka je super! Přečetla jsem první dva díly během mé brigády v knihkupectví ještě v dobách, kdy jsem studovala a přesně si pamatuju, jak jsem se od toho nemohla odtrhnout. Plno příběhů jsem znala, ale dost jsem jich slyšela poprvé. Rozhodně bych doporučila přečít všem drbnám v okolí :D

    OdpovědětVymazat