sobota 16. července 2016

Naše krásná dovolená na Korsice

Každý rok si říkáme, že na dovolené se bude jen odpočívat. Jídlo, válení se na pláži, no stres...

A každý rok přijedeme strhaní jak koně, protože nevydržíme chvilku v klidu. Ale vždycky to stojí za to :-)

Letos můžu s klidným srdcem říct, že jsem prožila svou nejkrásnější dovolenou na tom nejhezčím místě. A i když jsme se neváleli, byl to minimálně duševní odpočinek. V hlavě mám spoustu krásných vzpomínek. Všichni jsme si to maximálně užili. Nevím, zda už je to tím, že jsou holky velké a pořádně to všechno vnímají, nebo je také učarovala samotná Korsika, každopádně takhle spokojené bych si je přála vidět každý den. Pojďte se mnou nahlédnout na naši dovolenou :-)




Samotné Korsice chci určitě věnovat separátní článek. Jednak proto, že napsat o všech zážitcích a zároveň o místech, která jsme navštívili, by vydalo na mnoho stran, ale také chci, aby vyloženě informace o cestování byly rychle a stručně k dohledání. Korsika není ostrovem, který by navštěvovalo hodně Čechů, a tak i informací je v češtině málo. Dneska to bude spíš takový duševní výluh :-))

36 hodin na cestě

V článku o našem květnu jsem vám psala, jak jsme vlastně dovolenou vybírali a že Korsika byla volba v podstatě na poslední chvíli. Můj muž nesedne do letadla, takže nás čekala cesta autem a trajektem, ze které jsem měla asi největší strach. Čím víc se cesta blížila, tím víc mi bylo špatně. Až před odjezdem jsem si uvědomila, že nás čeká den a půl cestování a strašně jsem se bála, jak to s holkama zvládneme.

Manžel si přál jet ve dne, takže jsme v 5 ráno vyráželi z Prahy a jeli přes Německo, Rakousko až do Itálie, do přístavního města Livorno, kde jsme se nalodili na trajekt, na němž jsme si zaplatili kajutu a noc na stojícím trajektu přespali - tzv.nautel. Ráno v 8 hodin potom trajekt vyplouval a ve 12 hodin připlul do Bastie, přístavního města na Korsice. Zhruba ve 13 hodin jsme se vylodili a potom nás čekalo ještě přejet ze severního cípu ostrova na jih, což byly nějaké další 4 hodiny. V 17 hodin jsme konečně byli na hotelu.


Cesta byla skvělá. Jak jsme se všichni těšili, ubíhala rychle, dělali jsme co tři hodiny zastávky na jídlo, měli jsme na cestu spoustu zábavy. Jen v začátku jsme v Německu chytili dlouhou kolonu a Darince, ač na to netrpí, se udělalo špatně a kompletně ohodila sebe i sedačku. Z kolony nebylo odkud vyjet, takže to byla hodina řevu a smradu :D V tu chvíli jsme trochu začali propadat panice, že to nezvládneme, ale naštěstí jsme na odpočívadle Daru převlekli, sedačku vydrhli, Darinka začala zase chytat barvu a už nás do konce cesty nic zlého nepotkalo :-) Trajekt bylo milé zpestření. Večer jsme si na něm zašli na večeři, přespali a ráno jsme se vzbudili do krásného počasí. Byla možnost buď si sednout venku, nebo v restauraci či kavárně, kde byl dětský koutek. Cesta tak plynula v poklidu, se vší zábavou a my si po cestě příjemně odpočinuli.



Horší už byla cesta zpátky. Jednak vládla nervozita, ať už jsme doma, ale taky jsme to moc nevychytali s trajektem. Rozhodli jsme se plout nočním spojem, který vyjížděl ve 23:55 a v 6:00 se vylodil v Livornu. Představovali jsme si, jak se nalodíme ve 23 hodin, prospíme se sedm hodin a ráno svěží vyjedeme. Realita byla však taková, že jsme holky udržovali bdělé, aby nám na lodi usnuly. Na trajekt nás nalodili až o půl dvanácté, přičemž do kajuty jsme se dostali až o půlnoci a po páté ranní už byl budíček, protože jsme museli včas kajutu opustit. Potom jsme skoro hodinu čekali, než nás pustili k autu a mohli jsme se vylodit. Holky byly nevyspalé, mrzuté a dost se to při zpáteční cestě projevilo na kvalitě nálady. No přežili jsme, ale příště to určitě vymyslíme lépe :-) Jako bonus jsme v Rakousku minuli oblíbenou restauraci, takže jsme si dávali oběd v bistru na no name benzínce a manžel si domů dovezl z kuřecího řízku kampylobakterii, takže strávil 3 dny ve vysokých nesrazitelných horečkách a záchod navštívil asi tak stokrát. Ale člověk to musí brát pozitivně, má dole pět kilo a měli jsme štěstí v neštěstí, protože jsme řízek jedli všichni a odnesl to ten nejsilnější z nás. Neumím si představit, jak bych tohle zvládla těhotná, nebo holky s jejich malými tělíčky.

Korsika

Příjezd na ostrov. To bylo samé aaaaach, oooooch, jeeeee, díííívej a tááámhle! Korsika je jednoduše nádherná! Nemáme rádi dovolené plné lidí a milujeme přírodu. Korsika v tomhle pro nás byla naprosto ideální. Celý ostrov je hornatý a už při cestě na hotel ze severu na jih jsme se mohli kochat obrovskými horami, které byly chvíli skalnaté, chvíli zarostlé stromy až po špičku. Jednou byly červené, potom tmavě šedé, další bílé... Tam vyvěrala voda ze skály, tam tekla řeka. Potkali jsme nádherný kaňon plný pohádkových balvanů. Co mě fascinovalo, že i v tom největším "pralese" jsme narazili na restauraci, domečky, chatičky... Všude nás obklopovala zeleň, rozkvetlé květiny, stovky ptáků, hmyzu, ještěrek... Prostě nádhera. Příručky nelhaly, že Korsika je turisticky zajímavá, ale pořád si zachovává své přirozeno, oproti jiným zemím, které pro turisty všechno přirozené zdevastují, jen aby vytvořily co nejpohádkovější panorama "s bazény, supermarketem a čínskou restaurací". Ne. Tady všude vidíte, že jste na Korsice. Tak, jak ji příroda a místní vybudovali. Problém je se tam domluvit, protože anglicky toho moc neumí a menu v jiném než francouzsko - korsickém jazyce nenajdete. Doporučuji se vyzbrojit slovníčkem, já měla dva slovníčky v mobilu a šlo to, i když občas jsme objednávali jídlo naslepo.


Západ slunce v "našem" městečku Propriano

Málem bych zapomněla zmínit moře :-) To bylo všude jako na fotkách z cestovních kanceláří. Křišťálové, průzračné... Navštívili jsme asi 10 pláží na různých místech na jihu a všechny byly nádherné. Čisté, moře azurové a hlavně přírodní. Nikde nebyly lehátka, slunečníky a bary. Maximálně jsme narazili na jednu restauraci na okraji pláže. Takové byly veřejné pláže, potom byly ještě soukromé, většinou u hotelů a kempů. Ty nemohu posoudit, protože se tam člověk nedostane, ale naše hotelová byla moc pěkná, ze stran lemovaná skálami, s výhledem na hory. Lehátka tam byly, ale samostatně na kamenné terase nad pláží a bar byl taky nad pláží. Nikde nevidíte odpadky, i když na plážích nebyly koše, lidé jsou tam naučení si vše po sobě uklidit.







Jídlo 

Na dovolené jezdíváme zásadně bez cestovky a míváme hotely bez jídla. Máme v tomhle rádi volnost a chceme ochutnat co nejvíce místních pokrmů, takže nechceme být svázaní "kontinentální snídaní" a "špagetami se sýrem". Na snídaně a večeře jsme tak nakupovali různé šunky, salámy, sýry, ovoce a zeleninu v místním Carrefouru. Na obědy jsme chodili do restaurací. Nejvíc jsme si dávali různé mořské plody a ryby, ale manžel zkusil i jejich hovězí burgery a kuřecí maso po korsicku. Trochu mě mrzí, že jsme už nestihli horskou restauraci, kde dělali speciality ze sýra. Na Korsice je typický ovčí sýr broccio, který se připravuje na mnoho způsobů. Ochutnali jsme ho alespoň v koblížcích :-) Musím říct, že po té chuti se mi ještě velice stýská. Byla to výborná kombinace, malinké poctivé koblížky a v nich přírodní ovčí sýr (nesolený, planý). Ve většině restaurací bylo dětské menu - pizza, maso, těstoviny. My jsme ho nevyužívali, protože holky jsou malé, moc toho nesní, takže si většinou daly jídlo s námi, nebo jsme jim přiobjednali hranolky - téměř všude dělali výborné domácí. A pak jsme chodili na crepy, typické francouzské palačinky, které se daly objednat na slano i na sladko, asi je znáte, u nás už jsou taky hodně rozšířené.




Co byl pro mě asi největší zážitek, že jsme poprvé jedli v restauraci oceněné hvězdami Michelin. U nás je to známka luxusu (jsou u nás tři a cenově dost vysoko), ale přímo v našem malém městečku jich bylo oceněných sedm a z toho minimálně tři, co jsme našli, byly cenově přijatelné (běžná cena jídla v "obyčejné" restauraci byla 15-18 eur, tyhle oceněné 20-25 i s dezertem), takže jsme si řekli, že by byla velká škoda to jednou za život nezažít.



Děti

Z jižních zemí jsem většinou zvyklá, že jsou místní lidé z dětí mimo a dítě je něco jako "Bůh", když to trochu přeženu. Ale znáte to, Řecko, Bulharsko, Itálie... Děti pozdě večer venku, řádí, jsou hlasité, běhají po stole, nikdo na ně nekřičí a když pláčou, hned k nim všichni přiskočí... Tady ten přístup k dětem byl dost vlahý, přísný. Nevím, zda to bylo o náhodě, nebo je to jejich povahou, nepátrala jsem. Ale hned první den, když jsme si sedli v kavárně venku na gaučík, nás obsluha rázně upozornila, že děti nesmí dávat nohy nahoru (a holky je tam ani nedávaly, jsou zvyklé se chovat slušně). Další zkušenost jsme měli, když nám v restauraci řekli, že pokud děti chtějí mít vlastní židle, musí mít také vlastní jídlo a pití. Byli jsme dost zaražení. Restaurace byla poloprázdná, takže nikomu místo nezabíraly a my jsme si dali tříchodové menu, takže žádní "šetřílci", co by jim tam potřebovali umazat stůl a dát si dvoje hranolky a kohoutkovou vodu. V obchodě i na úzkém chodníku se mi několikrát stalo, že nás "vyšoupli" do cesty, bez ohledu, že vedu za ruce malé děti a mám těhotenský pupek. Tak to bylo asi jediné, co tam bylo takové jiné, nemůžu říct, že by mi to vyloženě vadilo, sama mám přísnější výchovu, ale lepší to vědět dopředu :-)





Holky si ale dovolenou moc užily. Měly jsme sebou pár časopisů, dvě knížky a pohádky na noťasu. Hračky jim vůbec nechyběly. Užívaly si přírody, moře a nasbíraly si spoustu mušliček a kamínků, které potom na pokoji vyskládaly a hodiny si s nimi hrály. Měli jsme i spoustu procházek přírodními rezervacemi, Maru hopsala po kamenech jak kamzík a celkově byla radost koukat, jak se v nich probudily přírodní kořeny :-)





Obě se do konce pobytu naučily plavat. No dobře, s rukávky, ale i to je úspěch, protože se v bazénu vody bály. Darinka plavala jako žabička hned druhý den, Maru se bála, ale nakonec strach taky překonala. Zajímavé je, že Darinka se raději pouštěla do hloubek, kde nedosáhla a u břehu ji pak skolila každá vlna a Maru zase byla v křeči, když nedosáhla na dno, ale u břehu se klidně nechala i vlnou potopit.



Výlety

Jak jsem psala na začátku, plán byl se válet na pláži. To jsme vydrželi... No... Nepamatuju si, že bych v kuse ležela deset minut na dece a nebylo to jen kvůli běhání za dětmi :D My prostě na to nejsme. Hned druhý den, po našem příjezdu, jsme prošli celé městečko a v podstatě každý den už jsme potom měli nějaký výlet. Jednou jsme byli v Bonifaciu, což je nejjižnější město Korsiky a z jeho hradeb jde vidět až na Sardinii, která je vzdálená 11 km. Navštívili jsme přírodní rezervaci, kde nás po 2,5km přivítala pláž s nádherným bílým pískem. Tam jsme jeli celkem dvakrát, moc se nám tam líbilo, ale druhou návštěvu nám překazil silný vítr a následně léčba Maruščina nateklého oka, protože jí tam uvízl písek (jo, ten úžasný bílý :D  ). Korsika má taky obrovskou historii a dvakrát jsme byli na tzv.menhirech, což jsou pravěké podlouhlé kameny, někdy mají vytesané obličeje. Několikrát manžel zadal namátkou v navigaci nějakou pláž v okolí, a tak jsme cestovali po různých městečkách a kochali se plážemi. Měla jsem pocit, ať člověk jede na Korsice kamkoli, vždycky vidí něco krásného. Opravdu každé město bylo něčím zajímavé, příroda se měnila co kilometr... A když nic, všude byly ovce, krávy, koně... A na ty je taky radost pohledět :-) 

Cestou na Roccapinu

Lion de Roccapina

Bonifacio

Menhiry u Sartené

Sartené a v pozadí nádherné hory s mraky

Menhiry ve Filitose


Celkový dojem 

Úžasný! Shodli jsme se, že to byla naše nejhezčí dovolená a že se určitě zase brzy vrátíme. Manžel teda pořád mluvil o tom, že "příští rok", což nevím, zda si troufnu, vzhledem k tomu, že v té době budeme mít nejspíš půlročního prcka, ale kdo ví :-) Třeba nás popadne touha po notné dávce adrenalinu :D

Když jsme odjížděli z hotelu, tak jsem si posteskla, že všechno bylo dokonalé, jen mě mrzí, že jsem neviděla delfíny. A když jsme potom večer přijížděli do přístavu v Bastii, kde na náš čekal trajekt domů, na klidném večerním moři nám na rozloučenou skákali právě oni, mí vysnění delfíni! Dokonalá třešnička na dortu, dokonalá tečka za naší dokonalou dovolenou!

Samozřejmě vždy když vyskočil, tak mi foťák nezaostřil, ale i ploutev se počítá!





2 komentáře:

  1. Zní to jako krásná dovolená..:) Na Korsice jsem ještě nebyla. Hezké fotky!
    BLOG Corculum♥

    OdpovědětVymazat
  2. Kde jste byli ubytovani ?

    OdpovědětVymazat