čtvrtek 21. července 2016

Mámou potřetí aneb Do třetice všeho nejhoršího?!


Je to tak! Budu mámou a potřetí! Okolí to ještě rozdýchává, ale my jsme ve fázi těšení a nedočkavosti, kdy se dozvíme, co se v bříšku skrývá :-)

Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu. Potom se narodila naše Maruška a já měla pocit, že to nejde zvládnout. Že jedno dítě potřebuje tolik péče a nelze další milovat stejně, aby ani jedno z nich nebylo ošizené. Otěhotněla jsem brzy po porodu, když bylo Marušce 5 měsíců, takže nevím, jak bych mateřství vnímala časem. Ale rozhodně v době, kdy jsem ještě netušila, že se Darinka skrývá v pupíku, jsem si říkala, že Maruška bude jedináček nebo hodně hodně starší ségra.

Ale víte jak to je, člověk míní, život mění... Přesně v jejich 6 měsících jsem objevila na testu dvě čárky. Měla jsem obrovské obavy, ale s porodem všechny mráčky odepluly. My ženy zvládneme vše. I to, co se zdá nepřekonatelné, překonáme. A dneska vidím Darinku jako obrovský dar a tu nejlepší "nehodu", která se mohla stát. Holky bez sebe nedají ani ránu a jsou to nejlepší parťačky (no jo, občas na život a na smrt :-)) ).



Třetí dítko bylo v plánu, ale bylo to takové naše AŽ...

... až holky vyrostou, až zhubnu dvacet kilo, až koupíme nové auto, až...

Jeden měsíc se mi pořád motala hlava. Měla jsem zpoždění, prsa napnuté, nechutenství. Přepadla mě panika. Jenže paniku vystřídal pocit uspokojení. Těšení. Představa, že bychom v zimě mohli být tři. Dostala jsem to. Tak nic.

Jenže mě pořád neopouštělo motání hlavy, "mé dny" už skončily a mně pořád bylo zle. Když mi začal náš hafan lehat na břicho, letěla jsem pro test. A na testu úplně slabounký duch. UF!

První trimestr


Poprvé jsem chtěla jít na ultrazvuk až v 10.týdnu, jenže jsem změnila lékařku a ta měla volné termíny až když bych byla ve 13.týdnu. Nakonec mě procpala do jediného volného místa a mrňouska jsem poprvé viděla v 8.týdnu. Člověk by si řekl, že už ho to při třetím dítěti tak nedojme, ale dojme. Navíc jsem fascinovaná, jak se jen za ty tři roky změnila kvalita techniky, zatímco ještě u Darinky jsem v tomhle týdnu měla jen rozmazanou šmouhu, u "Lojzíčka" (pracovní název třeťátka) už to byl s trochou představivosti malý človíček.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem šla brzy. Ona ta falešná menstruace nebyla jediným krvácením. V podstatě celé první tři měsíce mě trápilo nárazové špinění až krvácení. Od kontroly ke kontrole jsem byla v nervu a v začátku mě trápily pochybnosti, jestli se nejedná o mimoděložní těhotenství. Ale naštěstí vše bylo v pořádku.

U holek jsem nikdy nic takového nezažila. Tohle těhotenství mi dává zabrat.



Čekala jsem nechutenství, které mě vždy trápilo a to se dostavilo. Ale v jaké míře! Kdykoli sním nějakou zakázanou (rozuměj miminku nevyhovující) potravinu, několik hodin strávím pocitem, kdy se vám jídlo chce nutně vyhodit, ale nejde to. Hlava se motá, nohy se podlamují...

Jsem překvapená, že i do třetice mě bolí prsa. A jak šíleně! Celý první trimestr mě i v noci budila nesnesitelná bolest, ta se zmírnila, ale setrvává i teď, kdy končím 4. měsíc.

Únavu jsem skloňovala (a bohužel stále skloňuji) ve všech možných pádech. Nevím, zda je to tím, že si s dětmi tolik neodpočinu, ale jsem neschopná cokoliv dělat. Doma je jak po výbuchu, prádlo se kupí a i na blogu jste si mohli všimnout, že ubylo z mé strany aktivity.

Pozitivní je, že jsem zhubla 4 kila. U holek jsem nepřibrala moc, 11 a 13kg, přesto ale tohle těhotenství začínám o 6 kil těžší než u Darinky (a bohužel to nejsou pozůstatky po porodu) a jsem odhodlaná snažit se přibírání udržet v rozumné míře. Jen nevím, vzhledem k vánočnímu termínu, jak to zvládnu dodržet, minimálně cukroví a méně pohybu je velkým strašákem.

Samozřejmě, že od 8.týdne jsem pravidelným návštěvníkem interny. Jak jsem u předchozích dvou měla problémy s vysokým krevním tlakem až ve druhé polovině těhotenství, teď to pěkně najelo od prvních týdnů.

Kdybych měla vyhodnotit všechny neduhy jedním slovem, je to jasně VYČERPANOST! U holek jsem ještě před porodem běhala po kopcích Prokopského údolí. Teď funím, i když mám seběhnout schody do kuchyně!


Bříško. U Marušky jsem se ho dočkala až v sedmém měsíci, u Darinky jsem se nestihla pozorovat, ale na fotkách z pátého měsíce už mám dobrý buben. A teď? Ve třetím měsíci jsem se snažila nosit volné šaty a stejně soused, který by si ani nevšiml, kdybych měla na hlavě číro, se mě podezřívavě ptal, jestli jsem se vykrmila, nebo jsem "zase v tom".

Ale i přes všechnu tu dřinu prvních měsíců jsme trimestr zakončili víc než úspěšným screeningem. Jsem moc ráda, že jsem vyměnila gynekologa, protože jsem se díky tomu dostala do rukou jednoho z nejlepších odborníků v Praze. Kromě přeměřování kontroloval už takto brzy všechny orgány a já viděla i ty malinkaté prstíčky. Trochu mě děsí, že se miminko mrskalo a nechtělo spolupracovat - úplně stejně jako naše aktivistka Maru. No to se máme na co těšit!!

Holkám jsem o miminku řekla těsně před screeningem. Okamžitě se na sourozence začaly těšit, zahrnovaly mě tisíci otázek a na samotné vyšetření šly samozřejmě se mnou. Však to byl nezapomenutelný zážitek - pan doktor měl na stole sklenici s bonbony a holkám dovolil vzít si, kolik chtějí. Což znamenalo, že si holky celé vyšetření cpaly bonbony do pusy i do kapes, aby náhodou nevzaly o jeden míň, než by unesly. Manžel sbíral přilepené papírky z podlahy. No a já jediná se kochala miminkem :-)

Tož tak jsme to vesele zakončili!

Zatím netušíme, co se v bříšku ukrývá. Manžel si přeje kluka a aby to byl Alois. Holky chtějí ségru a ta by se jmenovala Pampeliška. A já si přeji zdravé miminko, které už se snad umoudří a další měsíce prožijeme v poklidu.

No a taky aby ze svého jména nemělo doživotní trauma!!


2 komentáře:

  1. Nádherná zpráva, nádherně napsaná, gratulujeme! A primlouvame se za Pampelišku ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluji ke třeťátku :-)Hlavně přeji zdravíčko a již bezproblémový průběh těhotenství.....Evča

    OdpovědětVymazat