středa 18. května 2016

Orava (nejen) s dětmi

Brzy to bude rok od naší dovolené na Slovensku. Nějak jsem se celé prázdniny dokopávala k pořádnému článku, až už to bylo pasé. A tak jsem se rozhodla tip na úžasnou dovolenou sepsat teď, kdy určitě ještě mnozí z vás vybírají, kam letos pojedou.

Nepatříme s manželem mezi ty, kteří by každý rok potřebovali moře, takže jsme se rozhodli pro Slovensko, které má mnoho krásných míst. Už ani nevím proč, ale rozhodnutí padlo na Oravu, což je oblast v těsné hranici s Polskem. 

Zatímco při jednom našem výletě do oblasti Liptova (Liptovská Mara), jsme se brodili mezi stovkami turistů, Orava v tomhle byla i přes množství nádherných míst, taková soukromější a klidnější. 

Pojďte se se mnou podívat na tu krásu zachycenou na fotkách :-) 


Když přijíždíte k Oravské přehradě, vlastně máte pocit, že jste u moře. Je tak obrovská, že nedohlédnete na konec a panuje tu úžasný klid. My jsme se vydali na plavbu lodí a náš cíl byl Slanický ostrov umenia. Pro děti je samozřejmě největším zážitkem plavba na lodi, kterou uvidíte kus z Oravské přehrady, ptačí ostrov, kde je chráněné území, a na něm stovky racků. Na samotném Slanickém ostrově, jak už název vypovídá, objevíte mnoho lidových uměleckých skvostů, které jsou umístěny v kostele i venku v lapidáriu.  







Potom nás cesta zavedla až k Oravskému hradu. Ten jsme nakonec nenavštívili, protože už nebylo tolik času na prohlídku. Ale navštívili jsme v Oravském Podzámoku, kde se hrad nachází,  Muzeum šlechtických kočárů, kde se i dětem moc líbilo (Marušce nejvíc pohřební kočár :-) ).  





Další den jsme si chtěli už oddychnout od měst, takže jsme se vydali k vodopádům a našim cílem byly Šútovské vodopády. Od parkoviště jsme šli s dětmi asi 4 hodiny, takže jsme je střídavě nosili (2 a 3leté dítě), ale terén byl pro děti pohodový - asfaltová cesta a lesní cesta, žádné nezdolatelné překážky. U vodopádů jsme narazili na několik mloků. 



Téměř při každé cestě našeho výletu jsme uprostřed obrovské louky plné krav vídávali tuhle stavbu. 


Až jsem jednoho dne manžela přemluvila, ať u ní zastavíme a zajdeme se tam podívat. Přiznám, že procházet mezi kravami nebylo zrovna příjemné, ale za ten zážitek to stálo a tuto krátkou zastávku doporučuji. Jedná se o Františkovu hutu, ruinu železářské hutě z 19. století, která patří k technickým památkám Slovenska. 





Naše cesta potom pokračovala do Múzea oravskej dediny v Zuberci, kde se nachází jeden z nejkrásnějších skanzenů, jaké znám. Je zasazený doprostřed přírody a máte pocit, že to v něm stále žije. Vše je udržované, políčka obdělaná a je to i příjemná procházka podél bublající řeky. 








Teď přichází asi největší zážitek z celé dovolené, a to jak se nás manžel rozhodl zničit :-)

V 10:00 jsme vyráželi od parkoviště vstříc k Roháčskému vodopádu. Cesta k němu už je trochu krkolomnější, hodně velkých kamenů ke zdolání, ale zase není tak dlouhá (tuším, že jsme šli od parkoviště asi 45 minut), takže jsme potkávali i poměrně hodně malých dětí. Nejhorší je terén asi okolo vodopádu, děti je opravdu potřeba hlídat, ale stálo to zato. No a teď ta lepší část :-) Manžel už večer před tím básnil o Roháčských plesech... Já při představě další túry s dětmi řekla razantně ne a manžel podivně rychle "zklapnul". No a u vodopádů tak nenápadně mě začal zpracovávat, že se kousek projdeme, uvidíme, jaký je terén a třeba na ta plesa v pohodě dojdeme.

No to jsme si dali! Byli jsme asi jediní cvoci, kteří se tam táhli s ani ne dvouletým dítětem (skoro bych i tipovala, že historicky jediní :D ). A každý kdo nás potkával, nás litoval a doporučoval, ať to raději otočíme zpátky. Jak bych to popsala... Cesta byla jeden obrovský balvan za druhým a nám už přišlo, že je jedno, jestli to obrátíme, nebo to dokončíme. Musím říct, že za každou zákrutou jsem byla strachy připosr..., kde už začne ta hrůza, co nám všichni popisovali. A najednou jsme byli tam, u úžasných nádherných Roháčských ples a bylo nám jasné, že ta námaha za to stála. Ono... Ta cesta sice nebyla příjemná, ale nebezpečná taky ne a naše tříletá Maruška byla jako kamzík. Darinka se nesla v nosítku. Nemůžu říct, že bych to s dětmi znovu doporučila, ale s trochu většími už bych se toho zase tolik nebála. Fyzicky jsme tedy byli ztrhaní dost, přeci jen mít na sobě ještě o 12kg víc v nosítku, to byl záhul, ale byli jsme příjemně unavení. A teda na parkoviště jsme se vrátili v 20:00, takže celkově 10 hodin krkolomné túry.

Problém byl hlavně v tom, že manžel našel sice krásné místo, ale už do svého plánu nezahrnul pořádnou výbavu a občerstvení, takže jsem tu túru s 12kg Darou na břiše šla v BALERÍNÁCH a v batohu jsme měli jeden pytlík s křupkama a dvě pidi nugetky od snídaně :D Tož tolik k chlapům a jejich praktičnosti. Přežili jsme. A dokonce s úsměvem na tváři :-)













A na závěr naší dovolené jsme se vydali na malý výlet, který byl hlavně pro děti. Co by to bylo za dovolenou bez projížďky vláčkem? :-) Oravská lesná železnica je ideální oddychovka pro rodiny. Pokud máte štěstí, táhne vláček i parní lokomotiva. My se na ni těšili, štěstí jsme neměli, ale i tak to byla pěkná projížďka lesem až na sedlo Beskyd. V lese bylo několik figurín pohádkových postav, takže měly děti zábavu a bedlivě pozorovaly, co se kde vynoří. Na konci cesty byla malá procházka k rozhledně a "goralské drevenici" a jelo se zase zpátky přes pohádkový les. 





Na konec ještě malá vzpomínka - všude na Oravě najdete restaurace, kde se dobře najíte. Od klasických halušek s brynzou až po masa, těstoviny, saláty... A navíc jsme ve spoustě takových hospůdek potkávali skvělé zázemí pro děti. Tady v salaši u Oravské přehrady měli i ovečky, slepice a králíky, takže děti měly úžasné vyžití a spoustu vzpomínek. 



P.S.: Ještě vkládám odkaz na naše ubytování, o kterém už jsem vám loni stihla napsat a ze kterého jsme byli naprosto nadšení: http://www.matkynapalubu.cz/2015/07/v-oravskem-haji-dovolena-jako-v-raji.html


Žádné komentáře:

Okomentovat