pondělí 30. května 2016

Městská zábava vesnických dětí

Jak už někteří z vás ví, žijeme na vesnici. Přímo za domem se nám tyčí krásné beskydské vrcholy. Všude kolem nás to bučí, bečí, kokrhá a kdáká. Máme to pár minut do lesa. V noci slyšíme houkání sov a štěkání srnců. Naše zábava spočívá v tom, že chodíme do lesa, ke studánce s holinkami rochnit se ve vodě a házet kamínky do potoka. Chodíme na výlety, jezdíme na kole a nebo jsme jen na zahradě a třeba se ryjeme v hlíně. Vždycky jsem si přála bydlet na vesnici, jsem tu moc šťastná, ale na druhou stranu jednou za čas mám ukrutnou touhu podívat se do víru velkoměsta. Prodírat se davem, obdivovat krásné budovy a nebo jen tak bloumat a nakupovat. Minulý týden jsem byla u svých rodičů, kteří bydlí ve větším městě kousek od Prahy a zase jsem mohla nasát ten městský život. A s dětmi jsme si užili vše, co u nás na vesnici nemáme. 


A co nás ve městě baví?

Chodíme na veřejná hřiště
V Kolíně, kde bydlí moji rodiče, je spoustu krásných hřišť v perfektním stavu, takže rozhodně je kam chodit. A zase si můžu potvrdit, jak jsou naše děti každý z jiného těsta. Adámek je rozvážný a opatrný a Robinek se do všeho vrhá po hlavě. Zatímco Adámek (3 roky) volá, že chce ručičku při sklouznutí ze skluzavky, Robinek (1,5 roku) leze po provazovém žebříku na klouzačku, kterou sám bez mrknutí oka sjede..



Krmíme kachny
Já vím, zní to možná všedně a nezajímavě, ale naše děti to moc baví. A podle všeho je to velmi rozšířená zábava. Na krmení kachen v oblíbených krmících lokalitách se stojí vyloženě fronty a přežrané kachny si vybírají jen ta nejlepší sousta. 

Ostře sledujeme vlaky
Přes Kolín jezdí každou chvilku nějaký vlak - Leo, RegioJet, rychlíky, elefanty nebo třeba Pendolino a to je panečku podívaná. Přiznám se, že na tuto zábavu nemám moc trpělivosti, nevydržím se na vlaky dívat tak dlouho, jak děti chtějí, ale má mamka, trpělivá babička, ráda plní vnoučkům, co jim na očkách vidí.

A zatímco oni sledují vlaky, já se svou ségrou prolezu všechny místní second handy. Neskutečně mě baví prohrabávat se hromadami oblečení a hledat luxusní kousky za hubičku. Toto jsou mé úlovky, každý za 25 Kč.



Výletujeme
Pokaždé, když jsme v Kolíně, jedeme alespoň na jeden větší výlet, buď někam do Zoo, do Kutné Hory nebo třeba do Prahy, jako tentokrát. Navštívili jsme v Národním muzeu expozici Noemova archa, o které vám nedávno psala Anežka. Mají to moc pěkně připravené, není to nijak zdlouhavé a je na co se dívat. 


Výlet do Prahy byl krásný, zakončili jsme to skvělým obědem v naší oblíbené restauraci. A aby zážitků nebylo málo, den mi ještě zpestřila taková trapná autobusová příhoda. Seděla jsem a na klíně jsem měla kabelku a Adámka. Naproti nám seděla taková velmi sdílná paní. Jeli jsme a najednou autobus prudce cuknul. A paní na mě: Šmankote, ještě abyste nám tady porodila....No, asi by to byla trefná a možná i trochu úsměvná poznámka, kdybych ovšem těhotná byla...Ale to já nejsem.. A můžu vám říct, že vysvětlovat v narvaném autobuse, že těhotná nejsem, že jsem bohužel jen trochu vyžraná, není nic příjemného... Ale beru to s humorem. Dostala jsem naprosto upřímnou a bezelstnou zpětnou vazbu...(aniž by se teda někdo prosil) a také konečně nastala ta správná příležitost začít plnit lednová předsevzetí..  Fotku z autobusu pro vás ale nemám, zas taková veselá kopa nejsem. :-) 




2 komentáře:

  1. Aničko, mám hodně podobnou příhodu, jako ty tu autobusovou... Šla jsem si po porodu Ríši koupit nový kalhotky a paní prodavačka mi nabízela velký se slovy, že stejně ještě přiberu, když jsem teď těhotná...Bylo mi opravdu dost hrozně, ale byl to kopanec začít se sebou něco dělat... :)
    Celej článek mi mluví z duše. Hezky jsi to napsala. :) Verča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Veru. To chápu, mně bylo taky hrozně. Jsou to takové kudličky do zad. Ale máš pravdu, impuls je to dobrý..

      Vymazat