středa 9. března 2016

Někdo tam nahoře při nás stál - Ovariokela

Dnešní článek bude na vážné téma. Je to už skoro čtyři roky, co jsme si tohle prožívali, ale věřím, že  na šíření informací o problému kýly, není nikdy pozdě a hlavně chci napsat, že i když žijeme v moderním světě, dávejme na svůj instinkt. Díky tomu, že jsem dala na toho červíka v hlavě, je dnes Maruška zdravá a "plnohodnotná" žena.

O problému, který není příliš častý, ale nesmí se podcenit. Ovariokela - kýla, při které se vaječník dostane do třísel.



Kdo čte mé články, tak ví, že se Maru narodila ve 35. týdnu a my jsme si 2 týdny pobyly v porodnici. Konečně jsme se dostaly domů a pro mě bylo vše zmatené. Jak byl porod nečekaný, tak nebylo nic nachystané a všechno oblečení, rozestavění pokojíčku, výzdoba... tak byla na mém muži a mamince. Když jsem přijela domů, byla jsem z toho hrozně zmatená, ale tak nějak jsme se s Maruškou začaly sžívat. První návštěva lékařky u nás doma, kojení, dokrmování lahví, odsávání, sterilizování lahví... No prostě shon vyklepané prvorodičky. Ale za pár dní jsme se zajely, konečně jsem se rozkojila a skoro to začalo vypadat idylicky a máma odjela...

Bylo to přesně 8 dní, co jsme byly doma, když jsem ráno Marušku přebalovala. Prstem jsem jí náhodně přejela po tříslech a všimla si, že tam má nějakou nerovnost. Když jsem ji začala zkoumat blíž, objevila jsem bouličku. Kůže na ní vypadala normálně, takže byla nepatrná. Měla jsem povědomí o kýle, tak mi bylo jasné, o co zhruba jde, taky jsem věděla, že u dětí se většinou jen zatlačuje, každopádně jsem hned zvedala telefon a volala naší lékařce. Ta se mě zeptala, jak boulička vypadá, zda jde zatlačit a jestli je kůže jinak zbarvená. Když jsem odpověděla, že zatlačit jde a kůže je normální, naše lékařka mi jen řekla, ať ji sledujeme, kdyby byly nějaké změny, nebo až budeme mít cestu okolo, ať se přijedeme ukázat.

Dvou kulová Maruška, den po operaci

Nedalo mi to a raději jsme hystericky jeli hned. Paní doktorka se na malou podívala a nezdálo se jí, že je boulička na běžnou tříselnou kýlu příliš vysoko, tak nás raději pro uklidnění poslala ještě na polikliniku na chirurgii. Tam nás vzali hned a mladý doktor Marušku začal vyšetřovat. V podstatě nám potvrdil to, co lékařka už říkala do telefonu a s tím, že máme malou sledovat, nám začal vypisovat závěrečnou zprávu a my Marušku oblékali.

Nejsem věřící, ale někdo při nás musel stát. Když jsem zalepovala plenu, přišel si do ordinace pro nějaké papíry ještě starší lékař a ten mladý ho poprosil, jestli se raději taky nechce na dceru podívat, ať máme potvrzení dvou lékařů, že to nic není. A nastal frmol. Ten starší pán se podíval snad ze dvou metrů a hned začal kroutit hlavou, že tohle není dobrý. Žádanka do Motola a okamžitá hospitalizace.

Takže jsme jeli. Opět vyšetření na chirurgii, kde potvrdili obavy staršího lékaře, potom ultrazvuk, aby bylo jasno a za pár hodin operace. Maruška nesměla pít, takže od 8h od rána až do 15h do operace ječela jak na lesy a vyčerpáním odpadávala. Na ultrazvuku se potvrdilo, že v tříslech je vaječník, což by ještě nebylo tak hrozné, ale měla ho uskřinutý, takže musela rychle pod kudlu. Byl to obrovský zmatek, řvoucí dítě, do toho podepisování tisíce papírů, nestihla jsem přečíst ani řádek, tak jsem říkala, že kdybych podepisovala souhlas s adopcí, ani si toho nevšimnu, totální stres a potom mi maličkou odvezli. Už nevím, jak dlouho to trvalo, asi hodinu, lékaři mě uklidňovali, že i přes tu paniku je už tohle rutinní zákrok. I tak to bylo šílené, maličká měla v tu dobu něco přes 2 kila a sestra říkala, že takhle malou pacientku tam snad ještě nikdy nezažila, že má nohu menší jak její kočka :-)

Zlatíčko těsně po operaci :-*
Maličkou mi přivezli uplakanou, ještě nějakou dobu jsem ji nesměla nakrmit, takže chudáček až do večera byla hlady, div že nebyla dehydrovaná, jelikož si nikdo nevzpomněl, že by taky měla pít :-/ Po operaci dostávala akorát ze stříkačky na zklidnění glukózu a pak se konečně mohla napít ode mě. Byla to trochu krize, protože musela být napojená na milion hadiček, takže jsem si ji nemohla pochovat, jen rychle nakojit a vrátit zpátky do postýlky.

Přes všechnu tu hrůzu to ale dopadlo dobře. Zákrok byl opravdu rutinní, hned druhý den nás propustili domů, vaječník zachránili, ale prý šlo o hodiny. Marušce zbyla nepatrná jizva v podbřišku a já jsem stresem přišla ze dne na den o mléko, takže jsme skončili na umělém, ale upřímně to po tom všem byla nakonec i úleva. Kdybychom nevyjeli k lékařce hned, bylo by druhý den už pozdě a já si neumím představit, jak bych žila s tím, že by malá o vaječník přišla a navěky už tím byla poznamenaná.

Dodnes se i díky tomuto držím hesla, že raději jet stokrát k lékaři zbytečně, než jednou pozdě.

Maruška jede na kontrolu, 2,5kg a ztrácí se ve vajíčku :-) 



8 komentářů:

  1. Fiiiha...normalne sleduji pres ctecku a tak malokdy okomentuji neco, co se me nedotkne nebo nejakym zpusobem nezasahne. Jsem strasne rada, ze to dobre dopadlo a ze je Maruska v poradku. O tomhle problemu jsem vubec netusila, takze jestli nekdy v budoucnu budeme mit holcicku, urcite si nejednou vzpomenu. Ten strach o malou mi zelektrizoval vsechny chlupy na rukou, jak jsem postupne cetla a cetla. At uz se vazne problemy Marusce jen vyhybaji a snad si je vybrala jako miminko. Za me se osveta podarila, diky za clanek a sdileni ;)

    OdpovědětVymazat
  2. přečetla jsem to jedním dechem. Díky za článek a ať se vám holky daří už jen líp a líp

    OdpovědětVymazat
  3. Naprosto vam rozumim my zazili se synem strevni ileus take 8.den po narozeni stale mi vsichni tvrdili ze je v poradku ze kojene deti nemusi kakat kazdy den presto si nas nechali v nemocnici ale ve me mi porad neco rikalo ze se neco deje..ten 8.den mi zkolaboval v naruci a zacal ten stejny kolotoc podepisovani papiru a prevoz k operaci ta trvala 5hodin ..pry to bylo take tzv za pet minut dvanact a byl by mrtvy strevo totiz prasklo a vse vytekalo do tela.. Dnes je mu rok a stale bojujeme je uz po 4 operacich ale vzdy jedu kdyz citim ze je neco v neporadku vzdy ! Matersky instinkt je proste genius a nikdy nezklame

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je hrozné :-( jste moc stateční a přeji, ať už je vše v pořádku!

      Vymazat
  4. Týdenní dcera začala zrychleně dýchat, zvýšená teplota a zastřený hlas (pláč), byla taky spavá - jak jinak už týdenního miminka. Nakonec se z toho vyklubal oboustranný virový zápal plic, stav kritický, 8 dní umělého spánku, kdy za ní dýchaly přístroje. Kdybychom zůstali doma a čekali ............

    OdpovědětVymazat