neděle 7. února 2016

Rozhovor: Vanda, teta vaničková

Vanda je maminka na mateřské, která se však rozhodla nezahálet a rozjela i se dvěma dětmi "na krku" podnikání, které je pro ni vlastně i koníčkem. Pomáhá maminkám, které si po porodu neví rady a jezdí za miminky tzv.vaničkovat. A aby toho nebylo málo, začala také miminka fotit. Seznamte se v dnešním rozhovoru s tetou vaničkovou a fotografkou, Vandou Schreierovou - www.vanickovani.cz.


Vandi, kdy vznikl nápad tvého podnikání a proč? Co všechno zahrnuje tvá práce?

Věnuji se komplexní péči o miminka a maminky. Od doprovodu k porodu, přípravy na něj, laktačního poradenství, online poradny, ale hlavně také dělám kurzy vaničkování, tedy kojeneckého plavání doma ve vaně, lekce manipulace s miminkem, jak jej vázat do šátku, nosit, uklidnit apod. Mým koníčkem již pěknou řádku let je fotografování a z toho vznikl můj druhý nápad, zvětšit pohodlí novorozenců a maminek po porodu, a proto fotím miminka u rodin doma. V poslední době jsem také začala prodávat dětské zboží (zavinovačky, hračky do vody a plavecké potřeby). Podnikání se velmi daří a proto jsem rozšířila naší firmičku o další „tetu vaničkovou“, jak nám maminky říkají. :)

Anežko, o plavání kojenců jsem uvažovala ještě před příchodem mého syna Mikuláška. Nebyla jsem si však jistá, zda „rozjíždět“ něco nového má smysl a zda to zvládnu. Odvahu jsem sebrala a nakoplo mne to ještě více. Pevně věřím, že výkonem člověk získává energii. Radost, kterou mám, když opouštím spokojenou maminku, které jsem pomohla, je nepopsatelná. A stala se mou drogou. :) Nějaký čas teď navštěvuji nevidomou maminku, která se rozhodla se svojí holčičkou vaničkovat. Možná by vás jejich příběh zaujal. Mě dojímá k slzám. 

Péči o maminku, podpora při porodu, po něm a laktační poradenství vzniklo na základě mé příšerné zkušenosti po prvním porodu. Nechci aby maminky zažívaly něco podobného, jako jsem zažila já.



Jak složitá cesta byla od plánů k realizaci? Je těžké prolnout mateřský život s prací? Potřebuješ pomoc okolí?

Hlavní je chtít, pak jde vše samo. I když, samo úplně ne, mám úžasného muže. Oba dva podnikáme. Dny, kdy pracuje on, se o děti starám já. Dny, kdy pracuji já, pečuje zase muž. Velmi se také zapojuje tchyně. Je to babička v pravém slova smyslu. Také jednou za čas jezdí děti k mé babičce a dědovi, kteří jsou úžasně vitální. Dříve rodiny bydleli pospolu v jednom domě či v jedné vesnici. O děti se starala celá široká rodina. Miminko podržel dědeček, maminka šla pověsit prádlo, sklidit zeleninu, odpočinout si. Dnes nic takového není a je to strašná škoda. Rodiče žijí většinou přes celou republiku, nebo za hranicemi. Jsme vykořeněni a na děti sami. Děti potřebují kolektiv, ne 4 stěny a utahanou maminku. Ne fyzicky, ale psychicky utahanou. Péče o dítě není tak náročná, ale je to monotónní rutinní záležitost, která po čase začne ženu vysávat. Takže ano, pomáháme si všichni navzájem, děti, já s mužem a babičky.

Jak na tebe reaguje okolí, jako na pracující mámu?
Na prvním místě je má rodina, tu se snažím nešidit. Pak až práce. Zatím jsem se nesetkala s negativní reakcí. Naopak.



Povídejme si chvilku o vaničkování, co to vlastně je a proč si myslíš, že by měly maminky zkusit vaničkování, jak velký přínos má pro dítě?

Teorie říká: vaničkování = kojenecké plavání ve vaně. 1 dítě, 1 vana, domácí prostředí. Plavat se může začít od zahojení pupíčku. Nejlépe však od 8. týdne, kdy miminko již více vnímá. V první řadě dítě získává kladný vztah k vodě. Podporuje to jeho psychomotorický vývoj, protože cviky, které s miminky ve vodě provádíme, posilují přesně ty svalové partie, které potřebuje k vývoji. Např. přímé a šikmé břišní svaly, stehenní a šíjové svaly, pletence ramenní, vzpřimovače páteře a jiné. Vaničkování podporuje peristaltiku střeva. Vhodné je právě vaničkování s miminky, které trpí na koliky. Aby bylo miminko řádně spokojené, je třeba jej nakrmit, přebalit, psychicky unavit (mazlení, povídání apod.), ale také fyzicky unavit. Na to se u kojenců často zapomíná. Maminky si po vaničkování chválí spokojené unavené, spící dítě. Více se můžete podívat na reference a příběhy maminek. Je to také hlavně zábava. Maminky se mne mohou zeptat na vše, co je ohledně miminka zajímá. Takže si i povídáme.



Setkala jsi se ve své praxi s dětmi, kterým vaničkování nesedlo? A naopak, setkala jsi se s dětmi, kterým vaničkování pomohlo s nějakým zásadním problémem?

Nesetkala jsem se těmi, kterým by to nesedlo, protože všechny děti mají rády vodu. Trávily v ní 9 měsíců, vyvíjely se v ní. Plavaly už od zrození. :) Jde jen o to, že jsou různé typy děti. Základně dělím kojence na pozorovatele a objevitele. Pozorovatel je klidné, pohodové, ale citlivé miminko. Objevitel je neposeda, chce u všeho být, vše vidět, touží po akci. Takové děti velmi často rychle chodí, zkrátka objevují svět. Pozorovatel si nechá donést hračky a prohlíží si knížky. 

Ale zpátky k miminkům a vodě. Pokud se s miminkem zachází dle jeho potřeb, s citem a pomalu, maminka je tzv. napojená na své miminko všimne si, co mu ve vodě dělá dobře a co ne a podle toho se zařídí, potom je miminko ve vodě spokojené. Často se setkávám s tím, že miminku např. vadí široký prostor kolem sebe, ostré světlo, nebo není zcela ponořené do vody a je mu tedy zima. Neumí mluvit a tedy pláče. Automaticky pak maminky usoudí, že se mu to nelíbí. Důležité je také respektovat náladu dítěte. Tedy koupat, když není hladové, ale ani těsně po jídle. Nemělo by být unavené. Většina rodičů koupe miminko večer a snaží si nastavit nějaký režim. Děti jsou plné dojmů za celý den a snáze propuknou v neutišitelný pláč, když je vyndáte z vody. Je tedy potřeba respektovat náladu a rozpoložení miminka. A také zjistit, jaké dítě máte. 

Velkou roli na první týdny života také hraje porod. O tom všem si s maminkou povídám a vytváříme tak individuální přístup ke každému miminku. Vaničkovala jsem už i s postiženými dětmi, které se ve vodě krásně uvolnily. Vaničkováním lze také pomoci např. hypertonii (větší svalový tonus – spojovaný např. s náročným porodem), dráždivému miminku, ale také miminku, které má svaly povolené. A to jen tím, jak s ním pracuji, jaké cviky a jakou teplotu vodu mu „naordinuji“. :)

Zajímalo by mě, jestli se všechna miminka zvládají potápět, nebo už se i v brzkém věku může projevit nelibost pod vodou?

Všechna miminka mají vrozený reflex zatajení dechu. Žila 9 měsíců ve vodě a bylo pro ně automatické nepustit vodu do plic. Novorozenecké reflexy mizí po 3. měsíci věku dítěte. (Moorův úlekový reflex, chůzový, hledací a další). Teoreticky vzato, pokud začínám plavat s miminkem pod tři měsíce, mohu přeskočit pár cviků v abecedě potápění a můžeme rovnou na nácvik potopení. Já jsem ale hodná, všechny miminka učím, aby se z reflexu stal podmíněný reflex, tedy aby se vědomě naučily zadržet dech na určitý signál. Jsou děti, kterým to trvá déle. Ale často to bývá spojené se strachem rodiče potopit vlastní dítě. :) Což chápu. Ale například v mém videu figuruje chlapeček se kterým jsem začala vaničkovat ve 4 týdnech. Video je točené, když mu bylo 6 měsíců. Zhruba okolo 3-4. měsíce jsme měli problém s potopením, Marko plakal při polití a maminka se bála. Poradila jsem mamince, ať vůbec nepolévá, nepotápí, ať si prostě užívají plavání a až se na to bude cítit, ať to znovu vyzkouší. A hle, na videu se malý Marko potápí, loví hračky se směje se jako blázen.



Další věc, které se věnuješ, je pomoc maminkám po porodu, pomoc s kojením, péčí o dítě, s šátkováním. Když porovnáš všechna odvětví, kterým se věnuješ, jak je tato služba u českých maminek žádaná?

V poslední době, zhruba asi rok, je velmi žádaná. Nošení dětí je dnes fenoménem. Pokud si maminka netroufá sama, naučím ji základní úvazy, vysvětlím, jaké jsou zásady správně uvázaného šátku, nebo ji pomohu vybrat ergonomické nosítko. Služby po porodu, pomoc s kojením a s péčí o dítě se také hodně rozšířily. Dávám to za vinu - ano vinu!!, porodnicím. Kdyby porodnictví fungovalo např. jako v Německu, nebo jako za První republiky, bylo by vše lepší. Dříve byla žena vedena u gynekologa, sestra si vedla záznamy, matku doprovázela k porodu a poté ji navštívila doma. Naučila jak o miminko pečovat, jak kojit. Toto zmizelo na přelomu 80. a 90. let. Dnes panuje anonymita, pokaždé vás kontroluje jiný lékař, jiná sestra, nikdo vám nic neukáže, nevysvětlí a vy jste odkázána sama na sebe. Nebo na pomoc rodiny, ale jak jsem psala výše, ta žije často velmi daleko. Jsem ráda, že stále stoupá požadavek o mé služby, ale mrzí mě, jak to u nás funguje. Kdyby alespoň pojišťovny na mou péči přispívaly, bylo by to o hodně lepší, protože ne každá maminka si může dovolit mou návštěvu.

Mám pocit, že na šátkující/nosící maminky se naše společnost pořád dívá jako na ty „alternativní, bio, eko...“ matky, ale ty sama jsi velmi moderní máma a přesto nošení propaguješ. Proč by se toho maminky neměly bát a nepřipadat si hloupě, když nosí?

Anežko, mám opačné pocity. Nošení je dnes fenomén. V mé klientele se objevují i celebrity, to tedy nebudu jmenovat samozřejmě, ale mám s nošením spíše spojené slova jako: sebevědomá, moderní maminka. :) Ale ano, chápu, mnoho lidí si pod pojmem „šátkování“ představí "lesní" ženu v batikováném tričku. Upřímně řečeno, čekám třetí miminko. Kočárek neplánuji používat. Obtěžuje mne. Nemám obě ruce volné. To mi také připomíná jeden vtipný obrázek, který jsem kdysi malovala na svůj web.



Kojení. Velké téma, které trápí spoustu maminek. V čem vnímáš největší problém dnešní doby, že se maminkám často nedaří plně rozkojit? Kdy je čas obrátit se na laktační poradkyni?

Porodnice mají dva cíle, aby maminku s miminkem pustily domů. 1.) musí si být jisti, že matka dítěti neublíží. 2.) miminko musí přibírat. Pokud druhý den nemá žena mléko, nasadí dokrm. To je zásadní a fatální problém. Je to začátek konce kojení. Pokud dítě nemá vytvořenou techniku sání, nestimuluje bradavky k produkci mléka, lahev vše zničí. Důležité je, aby dítě bylo na prsu. Jaká je poptávka, taková bude nabídka. Existuje jen jedno nebo dvě procenta žen, které nemohou kojit. 

Další problém vidím v nesmyslném nastavování rozestupů mezi kojením, převažováním před a po kojení. Neuvěřitelně to stresuje maminky, které si pak nevěří. Matka musí být v pohodě, aby mohla laktace nastoupit. A to rozhodně ne za předpokladu 3h rozestupů, nebuzení v noci, používání lahve a vážení před a po kojení. Na laktační poradkyni je dobré se obrátit, pokud cítíte nedostatek mléka, kojení bolí, nebo jakýkoliv jiný problém, který vás u kojení trápí. Na vše je řešení!

Dnes se dá většina informací najít na internetu, v knihách, proč myslíš, že je pro maminky lepší variantou obrátit se právě na tebe?

Učený z nebe nespadl a pokud je něco, na co se nedá připravit, tak je to mateřství, myslím že i ty jako maminka se mnou budeš souhlasit. :) Žijeme v kapitalismu, což neříkám, že je špatně, ale špatně je to, že každý si může svobodně publikovat co chce a považovat to za pravdu. Na internetu tuplem. V dnešní době je také velmi drahocenný čas. Kdo má čas číst tohle a tamto a dělat z toho závěry, zda je to z dobrého zdroje, zda to funguje apod.? Například takové publikace, od nejmenované autorky o správné manipulaci s miminky, mě zvedají ze židle. Copak žena potřebuje 300 stránkový manuál, jak své dítě nosit? Navíc mám velmi častou zkušenost, že mi volají právě maminky, které mají takovou knihu doma a připadají si naprosto na nic, že nic neumí a že svému dítěti ublíží. Také jsem o tom psala rozhořčený článek, kde tuto problematiku manipulace s RODIČI popisuji. U mne rodič dostane jednoduché vysvětlení, jak s miminkem zacházet, co dělat a co nedělat, jak podpořit jeho vývoj a hlavně, jak si mateřství společně s miminkem užívat a ničeho se nebát, nestresovat se.


Co maminky po porodu nejvíc trápí, na co nejsou připravené a co je překvapí?

Anežko, toto se asi liší s věkem maminky. Každé miminko je také jiné. To víš také sama. :) Jedno je pohodář a spinká, zkrátka je jako andílek a druhé ti dá zabrat ve všem. :) Jednoznačně nelze připravit psychiku. Ta si dělá své. Každá žena to také zvládá jinak. Docela časté bývá poporodní blues. Poté problémy s kojením. A také obavy o miminko, což je přirozené. Hodně maminek mi také říká, jak byly překvapené s NEpéči v porodnici, že jí nic neukázali. Nebudeme ale všechny porodnice házet do jednoho pytle. Bohužel s těmi pražskými vyhlášenými mám zrovna nemilé zkušenosti.

Na závěr, měla bys univerzální radu, pro budoucí a čerstvé maminky, jak co nejlépe zvládnout příchod miminka?

Myslím, že na to se asi nelze připravit. Pozitivní přístup je polovina úspěchu. Úsměv na tváři. Nic nečíst, dělat si věci po svém a pokud si nebude maminka jistá, ať mi zavolá :) Trochu vtipkuji, důležité je věřit sama v sobě, protože každá máma je expertem na své dítě. Jen to v sobě někdy potřebuje trochu objevit. Mým cílem není naslibovat maminkám spokojené hodné miminko, ale snažím se je nasměřovat tak, aby samy porozuměly svému miminku a samy poznaly, kde může být problém a jak je vyřešit bez stresu a pláče. Dobré je také sdílet své pocity s dalšími maminkami.

Vandě moc děkuji za rozhovor a pokud vás její přístup zaujal, můžete sledovat také její facebookové stránky: https://www.facebook.com/vanickovani/?fref=ts



Žádné komentáře:

Okomentovat