pátek 19. února 2016

O mlíku na mozku

Je to už nějakou dobu, co mi na jeden z mateřských vtípků přišel komentář, že je příliš „maminkovský“. A já nad tím přemýšlela. A přemýšlela. 

Dneska takové malé zamyšlení. Pro mě. I pro vás. 

Jsem máma. A jsem na to pyšná. Ale prý bych neměla. Matky ztrácí na mateřské inteligenci a radují se i z hovna. Promiňte za ten výraz, ale tak se to o nás říká. A tak to i je. Ale kruci, proč se mám stydět za to, když jsem máma, že se chovám jako máma?

Veřejně přiznávám, že co jsem na mateřské, píši s hrubkami, i když jsem si vždycky zakládala na pravopise a jezdila po češtinářských olympiádách. Mám v mobilu spoustu fotek prokaděných bodýček. Přijde mi vtipné, když mě mé dítě počůrá. Mykala jsem. A doteď ňuňánkuju. Někdy ztrácím přehled o dění ve světě a v každé třetí větě vzpomenu svoje děti. 




Ano. Je populární psát blog o tom, že jsem máma, co má styl. Že mám doma milion designových kousků a každý druhý den chodíme na sushi. Že jsem si koupila tento týden rtěnku, minulý makeup a zrovna jsem se vrátila z pedikůry. 

Ale já o tom psát nechci.

Jsem hrdá na to, že jsem máma. Ta máma, co dělá chyby. Ta, co si někdy nestihne umýt hlavu a místo vaření oběda objedná pizzu. Ta, co se rozplývá nad hovínkem v nočníku po třídenní zácpě. Ta, co nesnáší uklízení, a tak má paní na úklid a doma pořád něco rozházené. Ta, co si z angličtiny nepamatuje skoro nic a nezná aktuální politické situaci. Ta, co neví, co hrají v kině a jaké hity zrovna frčí v rádiu. 

Znám všechny pohádky na Déčku, vím o aktuálních trendech v hračkářstvích a zazpívám vám všechny znělky dětských pořadů. Kdybych uměla háčkovat, háčkuju...



Proč bychom se my mámy měly za něco stydět? 

Když se mi narodila Maruška, najednou byl svět úplně jiný. V mnohých věcech krásnější. Ale taky jsem zjistila, jak se k vám lidé začnou chovat po tom, co se stanete mámou. Jak tomu říkám já – Matka, věc veřejná. Najednou potkáváte lidi na ulici, co vám radí, jak máte děti oblékat, zda mají dostatečný věk na to nosit stále dudlík a jestli je ještě můžete vézt v kočárku. Jestli vy máte vhodný věk na to mít dítě a jestli těch dětí nemáte moc. Všichni zaručeně ví, že jste obrovský otrok svých dětí, když je nenecháte plakat a že když máte (skoro)dvojčata, tak musíte být nutně ztrhaná a nevyspalá. 

Když do někoho najedete omylem kočárkem, jste okamžitě ta agresivní matka, co si dovolila jít nakupovat nebo jet tramvají. Už jen to, že máte kočárek, z vás dělá nevrlou mrchu, která si myslí, že spasila svět... No a nedejbože, abyste se dala do tvoření, protože stojánky na tužky z toaletního papíru a uháčkovaná čepice vás zařazuje do kategorie „tvořilek“ a to je něco jako sprosté slovo... 

Upřímně. Trvalo mi dlouho, kdy jsem se všemi těmito věcmi dost trápila. Sžíraly mě výčitky, zda nejsem špatná máma. Holky mám rok od sebe a prožila jsem i období, kdy opravdu na nic jiného než na děti nebyl čas. Dopracovala jsem se k pocitu, že jsem absolutně k ničemu, když dokážu být jenom MÁMA. 



Když jsem před rokem dělala autoškolu, byla jsem malý rozklepaný tvor, který si absolutně nevěřil. A pak jsem zkoušky udělala napoprvé a na 100%. O pár týdnů později jsem dostala první pracovní nabídku, aniž bych se jakkoli snažila, prostě jen proto, že jsem se někomu zalíbila. Lidé mi začali chválit mé fotky. Psaní... A já si najednou uvědomila, že jsem to pořád já. Ambiciózní, kreativní, společenská žena. Jen jsem teď pár měsíců, možná let, žila hlavně pro děti. 

Nechápala jsem nikdy mámy, co jsou na mateřské naprosto šťastné. Ale teď už vím proč. Protože si uvědomují, jak rychle dětství uteče a jak krátký čas je ten, kdy nás děti opravdu potřebují.  Uvědomila jsem si, jak jsem byla hloupá, když jsem si toho času s dětmi dostatečně nevážila. 

Maminky! Děti budou našimi dětmi navěky. Prožijeme s nimi první nástup do školky, školy, první rozbité koleno, první lásku, maturitu, první pracovní úspěchy, jejich děti a třeba i stárnutí. Ale máme jen dva, tři roky na to, kdy s nimi můžeme prožívat každé nadechnutí, každou slzu, každé obejmutí. Kdy s nimi můžeme prožívat malé velké starosti a kdy tu můžeme být každý čas jen pro ně. I když nám může ten každodenní stereotyp připadat šíleně dlouhý, těch pár let je vlastně minimum, co jim můžeme dát a já si to opakuji vždycky, když mám pocit, jak velké starosti to jsou. 

V tomto období jsme křehké a zranitelné, a toho využívají ti slabí lidé, kteří našli příležitost, jak si dokázat svou malinkou bezvýznamnou moc, ale věřte, že každá máma má v sobě nakonec sílu tygra, kterou jen musí objevit a nastartovat. 

Nestyďme se za „mlíko na mozku“, za to, že pro své děti žijeme. Dělejme věci, které dělají radost nám a našim dětem, bez ohledu na to, jak moc to cizím lidem přijde marnivé, infantilní a kdo ví co. Život není o tom být vždy nejchytřejší, nejsečtělejší, nejstylovější atd. Ale o tom, abychom ho všichni prožili ve spokojenosti. 

Představme si sebe, když jsme byli děti. Co pro nás znamenalo nejvíc? Když byl uklizený naleštěný dům, když nás rodiče napomínali, že si musíme uklidit a hlídat každý spadlý drobek, nebo když „ujeli“ a začali s námi hrát polštářovou bitvu až všude lítalo peří – všude byl nepořádek? 

Ne. Na blogu vám nebudu sdílet snídani servírovanou na svátečním porcelánu na vyleštěném stole. Ale ráda se podělím o bábovičky z písku, které společně v zabahněném oblečení stavíme. 

Protože jsem na to pyšná. 


Anežka

7 komentářů:

  1. No ty se mas cim chlubit kdyz si neumis sama na materske ani uklidit :D radeji mas pani na uklid...neschopnost tohle to :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuji za nazorny priklad jednoho z poslednich odstavcu :-) neanonymni autorka 8)

      Vymazat
  2. Krásne napsané :)...je to tak...mam první ditko...Madlence bude 8 měsíců a i kdyz mi to nekdy leze "na mozek" vždycky si pak uvedomim, ze bych nemenila ani trochu...jsem vděčná za každy moment, který s ni mohu byt a uz ted se děsím, ze ty 3 roky vlastně strašně utečou...a proto od příštího mesice bude take pani na úklid ;)...nechce se mi byt uhnana matka, která v momentech, kdy mala spi, suruje byt...chci si s ni hrát a kdyz usne...koukat na ni...číst si...byt chvili jen se sebou!

    OdpovědětVymazat
  3. vy jste strasne line matky!

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkně napsané, souhlasim, prožívám to doma po páté :-D jana

    OdpovědětVymazat
  5. Bože můj, nechápu, proč jsou lidi hned agresivní a nazývají někoho línou matkou, když je to to nejvyčerpávající a nejzodpovědnější "povolání". Pokud někdo má peníze, je jeho věc, za co je utratí. Protože čas si za peníze nekoupíte a jak píše autorka - uteče strašně rychle. Máma je jeden z nejdůležitějších lidí v našem životě a má právo si ten ušetřený čas užít s dětmi nebo sama se sebou, protože její nálada se promítá do celé rodiny. NC

    OdpovědětVymazat