pátek 27. listopadu 2015

Jak vyfotit vánoční přání?

Jeden ležící, všemu se smějící komponent (rozuměj pětiměsíční dítě) bylo hračka vyfotit. Loňské přání se tak setkalo s velkým úspěchem. Ale jak vyfotit komponenty dva? Jeden ležící, avšak vratce – na břiše padá na záda a na zádech na bok, druhý komponent – hyperaktivní šmouha.
Nevím, kam jsem hlavu dala, čelenky jsem zakoupila. Do sukýnek holky dala, hezky si je načančala.

Darinka si čisté body ihned poblinkala. Převlékám ji do druhého, načež zjišťuju, že už je jí malé. Převlékám potřetí. Je taaaak sladká. I s tou slinou u pusy. Maruška protestuje proti punčocháčkům. Protestuje i proti bodýčku. A sukýnce. Čelenku jí raději ani neukazuju. Uplácím ji sušenkou, což mě potom stojí pět minut drhnutí upatlané pusy. Rukou. Vlasů. Záuší. Ale nechala se obléct.
Nasadit čelenku na ušaté dítě (Darinku), je fajn. Její klapoušky tak mizí pod gumičkou a mám dokonalou princeznu. Ale jak nainstalovat čelenku na vlasaté dítě (Marušku)? Maruščina hlava připomíná muffin. Maruška vypadá jako po úderu elektrickým proudem. Jako David Bowie. Rozhodně nevypadá jako princezna. Ani jako nic roztomilého na vánoční přání. No a co. Hlavně že ta čelenka nějak půjde vidět.
Opřu o zeď všechny polštáře a přehodím přes ně deku. Fotoateliér je hotov. A následně rozbourán – Maruško, opravdu jsem ti nevyrobila trampolínu!
Na uhlazenou deku se snažím do polštářů zabořit Darinku. Ať se snažím jak se snažím, její nepevná hlavička se sklání k hrudníčku, tváře se nafukují a mé roztomilé miminko vypadá jako špatně usmažená kobliha. No, snad to uhrajeme na ty krásné oči. Marušku posazuji vedle Darinky. Volám manžela, ať mi je jde rozesmát. Darinka natahuje k pláči. Maruška nevěřícně kouká, proč si táta hraje na blbečka.
Tak jinak. Darinku dávám Marušce do klína. Blik. Blik. Darinka zaklání hlavu a na fotce se tkví dvě nosní dírky a velký podbradek. Maruška využívá situace a Darinku plácá po hlavě, píchá ji do očí, tahá za vlasy. S touto pozicí rychle končím. Darinka pase koníčky. Kašlu na výhled do Maruščina plenkového rozkroku a fotím jako divá. U desáté fotky si všimnu, že Maruška nemá čelenku. Tu nacházím hozenou za postelí. Maruška se snaží čelenku nasadit Darince. Ano, bravo! Taková vánoční momentka, to bude něco! Vánoční momentka s bordelem v pozadí.. Zapomínajíc na můj „fotokoutek“ tkví se za holkama jedna pročůraná plína, bačkory a rozkrok medvědův.
Nápaditá Maruška pokládá hlavu vedle Darinčiny. Vznikne krásná fotka! HURÁ. Blik blik blik. Maruška má zavřené oči, Darinka se směje. Maruška se směje, Darča má oči v sloup. Obě mají zavřené oči. Darinka zabořila hlavu do deky. Maruška mi utekla. Vracím ji. Pláče. Červené oči budou ladit k Darinčině čelence, no ne?
Vzdávám to. Stáhnu si dvojrámeček a vyfotím každou zvlášť. Darinku zaplácnu do polštáře, rozesměju, cvakám. Nevšímajíc si, že jí čelenka sklouzla přes oko a vypadá jako pirát. Přikrádá se Maruška, a tak na ni znovu pokládám Darču. Obě se moc netváří, dávám foťák od oka a snažím se je rozesmát. Řehtají se na celé kolo a já na slepo cvakám. Cvakám tak slepě, že na většině fotek je možná tak vysmátá deka. Občas se zde objeví kousek hlavy některé z mých milovaných dcer.
Moje nervy už z kýblu přetékají. Končím! Dveřmi prochází pes. Šup a má jednu z čelenek na hlavě. Dětičky holt mají smůlu. A já taky. Poslat tyhle fotky, tak mě někdo udá, že týráme psa. Ty smutné oči, sklopené uši, stáhnutý ocas a ta čelenka… Přesídlím raději na kocoura.
No dobře. Tak letos prostě pošlu SMS. Ale nepovede se mi aspoň MMS?


Žádné komentáře:

Okomentovat