pátek 16. října 2015

Takový jeden den

Manžel se objeví ve dveřích zrovna ve chvíli, kdy sedím na gauči u pohádky, obležená všemi hračkami a veškerým obsahem šuplíků z kuchyně a jím sedmou polévkovou lžíci salka z plechovky. Rychle vstanu, abych ho přivítala a hlavně abych posunula plechovku za mísu s ovocem. Manžel mě láskyplně obejme, pohladí po mastných vlasech slepených mrkvovým pyré – asi zbytek z toho, jak jsem to mixovala, nebo jak si Robin dvakrát kýchnul s plnou pusou. Zadívá se mi hluboce do nenamalovaných očí s kouřovými šedozelenými kruhy a řekne: Můžu jít na kolo? Dlouhá pomlka, při které se usilovně snažím promítnout si naše krásné chvíle, abych nabrala sílu k toleranci a lásce a řeknu: Jasně, v pohodě!

 A kopnu do sebe zbytek salka..


2 komentáře: