pátek 11. září 2015

První dny v mateřské škole

Nebo v macešské?

Také pro vás byly tyto dva týdny tak náročné? Pro mě neskutečně. Náš starší syn Adámek nastoupil do školky. Sám. Bez maminky. Bez tatínka. Bez červeného traktůrku s modrou vlečkou. Už několik týdnů před jeho velkým Dnem jsem byla nervózní a v hlavě se mi přemítaly ty nejhorší scénáře. Vyzbrojila jsem proto Adámka promyšlenou výbavou – pyžamkem s prasátkem Peppou, botkami se Spidermanem a tričkem s Bořkem stavitelem. Takové malé berličky od maminky pro lepší vztahy. První den se k mému překvapení odehrál trošku jinak, než jsem očekávala. Adámek se hned po převlečení rozběhl k bedně s autíčky a ani nezamával. Problém měl někdo jiný. Já. Připadala jsem si jako ta nejhorší macecha, která opouští své ubohé dítě a nechává ho napospas cizím lidem. Nejraději bych ho vzala za ručku a odvedla si ho zpět domů. Do bezpečí.


Ty brečíš?“ Vyrušil mě z mých lítostivých myšlenek manžel.

Pojď, už musíme jet.“ A jeli jsme. Beze slov.

Doma jsem si uvařila kafe a rozbalila čokoládu. Polykala jsem jednu kostičku za druhou, hypnotizovala telefon a přemýšlela jsem. Zvládne to tam? Nebude si připadat opuštěný? Budou tam na něj hodní? Když konečně odbila druhá hodina, letěla jsem pro něj, nemohla jsem se dočkat. Jako správná maminka jsem chtěla vědět vše. Co jedl, jestli i bumbal. Jak se mu spalo, s kým si hrál? Jestli byli na něj děti hodné. Jednoslovné odpovědi mi nestačí. Chci vědět víc. Adámku, a jak hodnotíš dnešní vstup do nové etapy života? Jak jsi se cítil v novém kolektivu? Nepřipadal sis osaměle? A jakou pozici máš v partě? Jsi alfa, beta, gama nebo něco jiného? Tyto otázky jsem po vteřinovém zhodnocení raději spolkla s tím, že si je spíš ponechám, až bude Adámek školák. To se jistě každý den rozvypráví o tom, jaká dobrodružství ve škole zažil. Po vyčerpávajícím výslechu a krátkém rozhovoru s paní učitelkou jsem usoudila, že asi dobrý. Jen já jsem trošku selhala, když jsem se Adámka v šatně zeptala, jestli ve školce i kakal. Takové otázky si už budu muset na veřejnosti odpustit, zbytečně otřásají jeho pozicí v partě.
Celý týden se nesl v podobném duchu. Do školky se těšil, trošku si poplakal a pak si zase hrál. Trochu vypjatější chvilka nastala až po víkendu. Už v neděli jsem tušila, že pondělí tak hladce neprojde, když mi Adámek večer oznámil, že zítra se teda jako nikam nejde... Slzy byly, ale naštěstí jsme to ustáli. Adámek si pomalu zvyká. A my s Robinkem taky. Máme na sebe víc času a můžeme se naučit spoustě novým věcem. Třeba dvěma dvouhodinovým denním spánkům a souvislému 12ti hodinovému nočnímu spánku. Nová etapa začíná....


Všem, kteří za tyto dva týdny vypili litry třezalkového čaje a snědli tunu čokolády, přeji krásný den a vám ostatním samozřejmě také.  

Žádné komentáře:

Okomentovat