pátek 4. září 2015

Poznatky matky III

POZNATKY MATKY III
Je tu první zářijový pátek a s ním také další díl mých Poznatků ☺
Okurková sezóna je za námi, kdo neotálel,na jaře sázel a poctivě sypal slimex, mohl bohatě sklízet sklízet tuny okurek... Kdo zaváhal, sklízel pár polouschlých stonků na čínu.
Přesně před několika týdny a nělika málo dny jsme měli s manželem výročí... Už je to pár let, co jsme se vzali a je to pořád větší dobrodružství, při kterém postupně objevujeme vzájemné odlišnosti, které náš vztah tak moc obohacují. Třeba náš rozhovor minulý týden:
David: „Jak se jmenuje takové to dlouhé, co nosí někdy ženy?
Já: „Top?
David: „Ne.“
Já: „Cardigan?
David: „Ne, to taky ne.“
Já: „Trenčkot?
David: „Hmm, ne to taky ne..“
Já: „Ty jo, tak to už fakt nevím......jedině nějaký šaty....“
David: „Jooo, šaty!!
Hmmm...

Nebo zase jiná situace v autě...Jedeme kolem větrné elektrárny, a já chci poučit svého zvídavého synka..
Já: „Adámku, dívej vlevo“, říkám a ukazuji vpravo, „je tam...mmm, pff, uff, nooo, kurník, jak se to jmenuje, jo! Větruše...“
Adámek nadšeně výská a David se nechápavě dívá střídavě na mě, a pak na větrnou elektrárnu....
Další větrné elektrárny míjíme mlčky....
Jsem matkou dvou zvídavých synků a vím, že zanedlouho přijde den, kdy má technická zdatnost, která zamrzla na úrovni propiska (roky mi trvalo, než jsem se naučila ji složit, aniž by mi zbyla jediná zbytečná součástka), přestane stačit a já nebudu schopna odpovědět pověděprahnoucím synkům na otázky garážového typu...Zbývají mi dvě možnosti, buďto si konečně přiznám, že inženýrka techniky nejspíš nebudu a nebo budu předstírat vševědoucnost a doufat, že tento následující rozhovor a jemu podobné se nikdy neodehrají:

Maminka se horečně snaží vyšroubovat maličký šroubeček ve šlehači na mlíko vidličkou, aby vyměnila baterky a mohla si tak dopřát zasloužené Latéčko. 
Adámek jí chvíli pozoruje a potom se zeptá: „Mamí, co to...“ Ale maminka ho hbitě přeruší: „Adame, přines mi z garáže eee, umm, jo, hever, potřebuju vyšroubovat tenhle eee , mm hřebík..
Ale mamí...“ 
Adame, neodlmouvej a běž....
Adámek si pomyslí své a při cestě do garáže stihne postnout šťavnatý status na fejs....
A co z toho vyplývá? Že jdu uvařit čínu a začnu si víc užívat ten čas, kdy ještě dokážu s důstojností ustát nálože otázek...

Anička

Žádné komentáře:

Okomentovat