úterý 15. září 2015

Dámská jízda ve Švýcarsku

V srpnu jsem si užila první dovolenou bez dětí a manžela. Sice jen prodloužený víkend, takže jsem zdaleka nestihla tolik, kolik bych chtěla, přesto mě Švýcarsko naprosto uchvátilo.

Bydlela jsem u kamarádky v Usteru, což je městečko v blízkosti Zurichu a jeho dominantou je zámek Uster.



Když jsem v noci přijela, hned mě uchvátilo, jak mají všichni opřená kola o dům, otevřená okna v přízemí a nikdo tam moc neprožívá zamykání domů. Tak stejně o dva dny později, kdy jsme se procházely okolo Zurišského jezera a všichni měli batohy na břehu a plavali desítky metrů od něj. Všude panovala naprostá důvěra, ukázněnost, fascinovalo mě, že v parku měli bednu, ve které si obyvatelé mohli zapůjčit hry pro volnočasové aktivity, ve městě byly volně židle, kde si mohli kolemjdoucí sednout a odpočinout. Říkala jsem, že tohle mít v Česku, tak člověk ani nedosedne a už tu židli nemá. Je tu naprosto běžné, že když zavřou květinářství, zůstanou venku vystavené květiny, které si můžete zakoupit a peníze za ně hodit do kasičky. Stejným způsobem lze koupit např.vajíčka či mléko z lednice na ulici u statku, nebo brambory.

Uster leží u krásného jezera Greifensee, kde jsme se první den vydaly na procházku. Hned u jezera najdete koupaliště, což mi bylo sympatické, že máte na výběr, zda se koupat v bazénu nebo v jezeře a přitom mít v obou případech nádherné panorama a vůni přírody. Voda v jezeře je čistá a kromě ryb a vodního ptactva jsme u břehu viděly i mnoho škeblí.

Greifensee


V Usteru nevidíte betonové "kruháče", každý má svou výzdobu. Tento měl krásnou fontánu, jiný se pyšnil sochou nosorožce.


Naprosto mě uchvátil tento obchůdek pro nejmenší. Dřevěné a látkové hračky, retro oblečení i dekorace do pokojíčku. Bohužel (nebo naštěstí? :-) ) měli zrovna po celý můj pobyt zavřeno. Brousím si na něj zuby příště! (a teda ještě si k tomu budu muset pořídit další miminko)


Druhý den jsme navštívily Zurišskou zoologickou zahradu, na Prahu sice nemá, ale patří určitě mezi ty pěkné, upravené a zajímavé, zejména pak svým skleníkem Masoala a svými akvárii. 

Měření výbojů úhoře

Rybičky obědvají okurku

Zamilovala se do mě gorila :-) 


Maminka s malými pávátky procházela bez ostychu mezi návštěvníky. 

V kavárně ve skleníku Masoala si k vám přisedne i tropický ptáček...

... nebo se okolo stolu ovine chameleon. 
Třetí a zároveň poslední den mého volna jsme se vydaly do samotného Zurichu. Zdaleka jsme jej nestačily projít celý, ale to ani nebyl náš záměr, udělaly jsme si poklidnou procházku okolo Zurišského jezera, které je průzračně čisté a člověk si chvílemi připadá jako u moře, díky pohupujícím se lodičkám. Můžete si sednout na lavičku, která se tyčí nad jezerem a nohy spustit mezi zvědavé labutě a kachny. Labuť jsem měla vždy za spíše nedůvěřivého ptáka, pokud před ní nemáváte rohlíkem, ale Zurich mě vyvedl z omylu, labutě byly velmi milé společnice i bez kusu žvance :-)





V Zurichu potkáváte umění na každém kroku, dokonce i na místech, kde byste ho nečekali. 





Švýcaři si své země váží a je to tam znát. Lidé jsou tu usměvaví, velmi vstřícní, milí. Nikdo nikam nespěchá, v obchodě si klidným tempem můžete sbalit u pokladny nákup, nemusíte mít strach, že vás na přechodě (ale i mimo něj) srazí auto, všichni se tu k sobě navzájem chovají hezky. Každou chvílí se s vámi někdo dá do řeči. 



Makronky ve švýcarském podání , tzv."Luxemburgerli"


Cítila jsem se tu velmi dobře a musím říct, že mou touhou je v takové zemi žít, lidé jsou mi tu svým životním stylem a vztahem ke své zemi velice blízcí. Vlastně jediné negativum, které jsem zaznamenala, že je tu pro českého turistu velmi draho.

Tři dny byly i na ten kousek Švýcarska velice málo. Když jsem za dne letěla zpátky do Česka, letěli jsme velice nízko nad Alpami a já už se úplně vidím na některé z příštích dovolených, jak se válím u některého z těch úžasně průzračných jezer!









Žádné komentáře:

Okomentovat