neděle 15. března 2015

Vytáhněte polštář maminko, budete mít miminko!



Kvetu, kveteš, kveteme

Když jsem byla dítě, bylo to jednoduché. Prostě máte břicho, pak ho sundáte a v kočárku je miminko. Prostě máte polštář pod trikem, pak ho vyndáte a jdete si hrát s panenkou. 

Bylo mi 15. No dobře, už jsem věděla, že těhotenství není o tom strčit si pod triko polštář. Ale měla jsem v Betynce/Mamince/Miminku načteno, že je to nejkrásnější období. Žena jen kvete, odpočívá a těší se na miminko. Kvetla jsem a těšila se taky, i když mě to čekalo až za pár let.

Je mi 20 a jsem těhotná. No a? Vždyť mi nic ne.. - Deprese. Nával štěstí. Pláč. Směju se a pláču. Dojímám se. Zuřím. Směju se. Zuřím. Létám v oblacích. Trpím noční nespavostí. Prospala jsem celý den. Nemůžu najít spací polohu. Usnu i ve stoje. Nespím, protože dítě celou noc kope. Nespím, dítě málo kope. Nemám žádné břicho. Přes noc mi břicho vyskočilo, nevidím si na špičky. Nevidím nikam. Funím. Potím se. Nohy mám jak konve. Pravda, brzy VYKVETU!!! 

Poroďte tabulkově, jinak to nepůjde!

Vytáhnu polštář a je to. 

Už vím, mám načteno,  že porod bolí. Pozná se podle pravidelných stahů celého břicha.  Kontrakce vám nedají spát. Porod je dlouhý. V porodnici jsou všichni nesnesitelně protivní. Nejspíš vás chtějí zabít, nebo přinejmenším frustrovat na zbytek života. Nedejte se!

Podle internetu mám poslíčky. Podle kamarádky rodím. Podle sester na příjmu mám poslíčky. Podle doktora - "PANEBOŽE ONA RODÍ!" Kontrakce, usínám. Maminko, tlačte. Nemůžu, chci spát! Je po všem. Cože? To už bylo ono? Konečně můžu usnout. Přežila jsem to. Nejsem frustrovaná. Jsem obletovaná. Spokojená. Šťastná. 

A je to. Jsem máma!

A je na světě. Z krabice vytáhlé, usmívající se, čisté, roztomilé. Hezky papající, spinkající, hrající. Hodné a slušně vychované. Premiant třídy. Doktor práv. Úspěšný podnikatel milující svou matku na věky věků!

Proč ho trochu nepovozí? Rozhodně bych nevychovávala křikem. To v puse je dudlík?! Ono má v ruce hranolku? Mrkev maminko, MRKEV! Rozhodně budu kojit, vždy, všude a za každou cenu. Co to děcko dělá za scénu? Neschopná matko! MOJE dítě takové NIKDY nebude. 



Tak už se to narodilo. Řve. Najezené. Přebalené. Okoupané. V teple. Pořád řve. Kde je návod? Pomoooc. Začíná to lézt, začíná to mluvit. Ne, nebudu, nechci. Maminko, ne a ne a ne. Udělej to po dobrém - NE, udělej to po zlém - NE. Dobře, udělám to já. ANO... Sněz aspoň jeden malinkatý kousíček, to rajče tě opravdu neotráví! Dobře, dostaneš ten řízek. Slušně pozdrav. Čus bus prodavačko! Máš mě rádo? Ne, mám rádo Krtka. A mám to!

Žádné komentáře:

Okomentovat