neděle 15. března 2015

Očkování aneb zaplatíte zdravím nebo penězi?

Titulky novin posledních dní jen umocňují můj vztek. Budou se platit sankce za neočkování nebo ne? Jak velká zodpovědnost bude na rodičích, pokud se rozhodnou nezatěžovat dětské tělíčko očkováním? A do toho šířící se epidemie spalniček v Německu... Očkovat, neočkovat?

Maru po druhé dávce Priorixu, horečky, ekzém, začínající impetigo, afty


Jsem očkující maminka. Jsem za to, že očkování má svůj velký význam ve vymýcení některých nemocí. Ale momentálně se ve mně mísí vztek a nevyspání, protože má dcera trpí a doktoři se jen usmívají a kroutí hlavou, že očkování rozhodně za nic nemůže. To, co mně na našem systému vadí, není to, že musím očkovat své dítě, ale to, že jsou rodiče i lékaři nucení naočkovat dítě za každou cenu a v co nejnižším věku. A pak se rojí příběhy (a rozhodně ne výjimečně) o tom, jak doktoři naočkují dítě, které je oslabené nemocí, které má opožděný vývoj, ekzém apod. A to tělíčko to jednoduše nezvládne. Po očkování si dítě odejde a dál už se o něj nikdo nezajímá. A když za pár dnů, týdnů přijde s vleklou nemocí, lékaři jen kroutí hlavou, že z očkování to 100% není. Jako tomu bylo u nás. 

Náš příběh není nijak hrůzný, oproti tomu, když vidíte děti, jimž se po očkování rozjelo nenávratné postižení. Nicméně jsem se ho rozhodla sepsat, po přečtení jednoho článku, který začínal nějak takhle: "Máte zdravé dítě, naočkujete jej a najednou se mu rozjedou afektivní záchvaty...", protože tohle byl přesně náš případ a myslím si, že i tyhle "malé příběhy" je potřeba šířit, protože se vyskytují  až příliš často. 

Když jsem se začínala zajímat o Priorix, byla jsem rozhodnutá, že ho odsunu až do věku 24 měsíců, abych dala šanci nervové soustavě lépe vyzrát a tělíčku odpočinout od poslední dávky Hexavakcíny ve 12 měsících. Naše lékařka s odkladem problém neměla. Maruška ve 2 letech měla za sebou jen pár "rýmiček", jednu střevní chřipku a pár horeček. Vývojově spíš nadprůměrná, krásně mluvila, byla bez plen. 

Když jsem naší doktorce v den D s obavami říkala, že jsem z toho nervózní, tak mi odvětila, že se nemusím bát, že na něj bývají reakce zřídka. Což je typická věta lékařů, ale v okolí teda nemám skoro nikoho, kdo by byl bez reakce. Očkování proběhlo bez slziček a my jsme odešli domů. Uplynuly 4 dny a já jsem uklízela vyžehlené prádlo, najednou se z pokojíčku ozvala rána, Maruška z něj vyběhla a sekla sebou na chodbě, oči v sloup, tvářička bledla až začala fialovět. Manžel ji okamžitě vzal na ruce, začal na ni mluvit a ona se probrala. Zmatená, ale jinak v pořádku. Hned jsem volala záchranku. Na dispečinku velice milí, přesně nás instruovali až do příjezdu záchranky, co dělat, co si nachystat, hlavně se uklidnit. Než dojelo auto, tak už Maru byla v pořádku, usměvavá a já si připadala jako matka hysterka. V sanitě byla klidná, moc se jí líbil pan doktor, vyšetření v nemocnici, až na rentgen, zvládla bez slz (ve zprávě měla napsáno, že je apatická, což bych změnila na fascinovaná doktory, miluje je :-)) ). Po několika hodinách a posledním vyšetření neurologem zněl verdikt afektivní záchvat. Ten je způsoben nezralostí nervové soustavy a dítě, které se neumí poprat s emocemi (Marušku doma vylekal pád knížky z postele), tak se nezvládne nadechnout a na pár sekund omdlí. Samozřejmě, že jsem se hned ptala na souvislost s očkováním. A co myslíte? Lékařka mě ujišťovala, že na 100% to souvislost mít nemůže, že 4 dny jsou brzo na nějakou reakci. Jistě. Když jsem si potom googlila příběhy na internetu, našla jsem jich hned několik stejných jako ten náš, kdy se tyto záchvaty rozjely bezprostředně po očkování u naprosto zdravých dětí. Stále nás provázejí minimálně jednou do měsíce, i když se mi zdá, že už je to s ní lepší (v květnu oslaví 3 roky), alespoň už z nich nejsem tak vyděšená a vím, jak se zachovat. Kromě toho jsme si týden po očkování vysloužili noční neidentifikovatelný řev (Maru už krásně mluvila, uměla říct, když ji něco bolelo nebo měla noční můru), nebyla schopná vysvětlit, co se jí děje. A ač už byla půl roku na noc bez pleny a 2 měsíce neměla jedinou nehodu, najednou se začala počůrávat. Tento stav trval měsíc, než se vrátila zase k normálu. To, že potom dostala ještě silnou rýmu a kašel, už byl jen malinkatý bonus. 

Jestli dát druhou dávku se ve mně dost pralo. Nakonec jsem se ale rozhodla ji dát, hlavně kvůli umístění do školky. Dávala jsem si pozor, abych vychytala správné období, aby nebyla nemocná a byla duševně v klidu, žádné návaly vzteku, vzdoru. Opět 4 dny po očkování se jí na tváři udělal ekzém. Nikdy na kožní problémy netrpěla, nikdy jsem moc neřešila alergeny v jídle, prášky na praní apod., vše snášela bez reakcí, takže jsem přesvědčená, že za to opět může očkování. Ale kromě toho malého flíčku se nic nedělo a já si po 21 dnech, kdy píší, že se projevují nežádoucí účinky, oddychla. A najednou po měsíci horečky. Trpívá na ně, takže mě to nijak nevykolejilo, i když tyhle byly dost intenzivní a byla z nich dost mimo. Ale vzhledem k tomu, že řádí i chřipka a virózy, tak jsem to brala jako běžnou nemoc. Než jsem si jednoho rána všimla, že se jí na bradě začínají dělat puchýřky. Další den přestala jíst. Říkala jsem si, že to bude angína, ale nakonec, když už nechtěla ani pít a stěžovala si na bolest jazyku, jsem zjistila, že její pusinka je plná aftů. A to na bradě, to se jí rozjelo impetigo. Co vám budu povídat? Nejdřív bylo několik nocí blouznění z horečky, nurofen jsem střídala s obklady, nespala jsem ze strachu z febrilních křečí. Horečky vystřídal pláč z bolesti, protože ji ty afty strašně bolely, nejvíc v noci, vymazat pusinku desinfekční mastí bylo skoro nemožné, křičela a křičela, že jí ubližuju, utíkala přede mnou, schovávala se pod peřinu. Jak k tomu všemu chudinka přišla? Mezi lidi jsme teď skoro nechodili, doma jsme byli zdraví. Hledala jsem si dostupné informace o impetigu, protože se jí to stále zvětšovalo a vypadalo to dost ošklivě. A co jsem nenašla, že je to jeden z nežádoucích účinků Priorixu, včetně aft a ekzému. Samozřejmě podle lékařů je to nemožné...  

Už je to pár dní, co je Marušce lépe, tak jsem si oddychla. Ale od včerejška zase začalo počůrávání, jako by jí z mozku vymizel signál, že se jí chce. Je to trápení. Jestli všechny naše problémy byly a jsou z očkování už se nedopátrám. Mohla to být souhra náhod, nebo taky ne. Ale vzhledem k tomu, že přesně tyto příznaky se projevily i u dalších dětí, tak jsem spíš přesvědčená, že za to očkování mohlo. 

U Darinky jsem dala odklad zatím na neurčito. Očkovat chci. Vím, že se budu bát, ale víc mě děsí nemoci, na které očkování jsou. Myslím si, že by to měla být každého rodiče svobodná volba, nebo alespoň svobodnější. Neodsuzuji rodiče, co očkování odmítají, myslím si, že při současném postoji lékařů a ministerstva k nucenému očkování, mají nárok se bouřit a odmítnout. I když ještě nebyly zavedeny pokuty doktorům za neočkování, jak se o tom diskutuje, už teď jsem pocítila ten tlak, který je na naši pediatričku vyvíjen. Zatímco ještě před měsícem jsme se jen slovně domluvily na odkladu u Darinky, teď když jsme tam byly s nemocnou Maruškou, tak  mi hned do ruky dávala papír, že odkládám očkování a jsem si vědoma rizik, kterým své dítě vystavuji. "Ze shora" už zjevně začínají nátlaky a já se začínám bát, že i ta špetka doktorů, co se snaží očkovat s rozvahou a rozumem, bude zatlačena do kouta. 

Budu moc ráda za vaše reakce k tomuto článku. Vaše postoje, názory, zkušenosti. Zároveň ale budu ráda za toleranci k tomu (i ke mně), kdo se rozhodl ne/očkovat. 

Žádné komentáře:

Okomentovat