neděle 15. března 2015

Knihy mého dětství

Malou nostalgickou vzpomínku na knížky z dětství už jsem tu postovala a nyní bych ji chtěla dokončit pořádným článkem, jaký si knihy zaslouží.

Miluji knížky a teď když mám děti, tak si na nich tak trochu plním své sny a nakupuji hromadu knížek. Nedávno jsem se přidala do skupiny na facebooku Bazar knih a od té doby se naše knihovnička rozrostla o desítky kousků.

Největší radost mám, když objevím knížku, kterou jsem sama měla v dětství a o tom bude dnešní článek. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že ty staré knížky mají mnohem větší duši než ty dnešní. Ty dávné příběhy mi přijdou tak krásně naivní, nevinné, originální, hravé... Zatímco dnes aby člověk pořádné čtivo pohledal.


Když jsem krátce po narození první dcery zavítala do knihkupectví, moje srdce zaplesalo. Objevila jsem tam knížku, která mi v paměti utkvěla asi nejvíc. Leporelo Cvrček a mravenci, které jsme pročítaly vždy u babičky na prázdninách. Příběh vypráví o cvrčkovi, který celé léto a podzim hrál na  housličky, zatímco ostatní hmyz si dělal zásoby na zimu. Potom přišla zima a cvrček hladový a zmrzlý zůstal venku sám. Ujali se ho dobří mravenečci za to, že jim tak krásně celý rok hrál. Knížka má různě vyřezaná okýnka, která navazují na obrázek na další straně. Pamatuji si na tu krásnou dětskou naivitu, jestli po otočení uvidím z okénka zase tu stejnou krajinu. 

Z raného dětství si dodnes vybavuji verše Polámal se mraveneček, ví to celá obora... Je někdo, kdo už to zapomněl? :-) Knížku máme doma v několikerém vydání, ale s ilustracemi od Sekory je stejně nejlepší.




Když mi byly asi 4 roky, chtěla jsem po mamince, ať mě naučí číst. Dodneška si pamatuji na první říkanku, na které mě učila spojovat slabiky a taky si pamatuji na první knížku, kterou jsem si sama přečetla, a to Povídání o Pejskovi a Kočičce. Myslím, že knížku není potřeba představovat a nikoho ani nepřekvapí, že tuto klasiku lze samozřejmě také koupit i dnes.


Naše děti už nejspíš budou znát gramofon jen z muzeí, ale pro mě to byla nedílná součást dětství. I když už gramofonové desky upadly v zapomnění, připomínám si příběhy alespoň v knižní podobě. Je veliká škoda, že knížku Vánoční pohádky od pana Malinského už je dnes těžké sehnat i v antikvariátech, sběratelský kousek jsem musela zakoupit za 500kč přes inzerci. Ale pro nečtenáře si můžete příběhy koupit i nyní na CD či stáhnout v mp3 formátu. Veselé a lehce bláznivé příběhy strčí i dnes do kapsy všechny povídačky o Santovi a jiných ničitelích českých Vánoc. 


Z gramofonových desek si vybavuji také Neználka, kterého není problém zakoupit i teď. Knížky jsou plné dobrodružství a veselých rozumů malých človíčků. 


A když jsem trochu povyrostla, milovala jsem příběhy Enid Blyton. O partičkách dětí, které luštily detektivní záhady. Tajemná sedmaSprávná pětka. Byla to právě ona, kdo mě naladil k psaní :-) 




Jedna z mých největších "srdcovek" je bez pochyb Nekonečný příběh. Přiznám se, že si jej s chutí přečtu i v dospělosti. 



A víte, která knížka je moje nejmilovanější? Knížka, kterou od dětství střežím jako poklad a nemohu už ji nikde ani v podobném vydání dohledat. Doteď, když v ní listuji, nalézám nové a nové překvapení. Hýbající rybičky, chodící krab, skákající ryba, želva k pohlazení... 





Na jakou knížku máte nejhezčí vzpomínky vy? 





Žádné komentáře:

Okomentovat