neděle 15. března 2015

Jak se peče rozjetá huba

Posledních 14 dní se mi špatně spalo. Špatně jedlo. Špatně... Vlastně všechno bylo špatně, blížil se termín zkoušek z autoškoly a mně bylo každé pomyšlení na ten osudný pátek špatně.

Byl čtvrtek a já se rozhodla, že už na učení peču. A to doslova. Rozhodla jsem se zrelaxovat svou oblíbenou činností. Další den měly dětičky strávit s chůvou, což znamenalo nachystat celodenní stravu, a protože jsem se nechtěla "shodit" kupovanými tovary, rozhodla jsem se upéct závin.
Nechtěla jsem se shodit ani polotovary, tudíž jsem se rozhodla nedělat ho v listovém těstě, ale pěkně si užít přípravu taženého těsta. Samozřejmě k tomu ještě na plotně vařit dvouchodový oběd. Za zadkem děti. Parádní plán pohodového odpoledne.

Mouka, voda, vejce, máslo, ocet... To bude ajn cvaj draj. "Mouku prosejeme do mísy, uděláme důlek. Tekuté přísady, vejce, ocet a vodu, rozmícháme a nalijeme do důlku. Nakrájíme jablka." Kde je máslo? Pod vousy kleju, kolik člověk utratí za kuchařku a nakonec zapomenou připsat do postupu ingredienci, já na ni nezapomenu. Hatláma patláma, v míse se krčí mazlavá koulička. "Těsto nahřejeme půl hodiny pod teplým hrncem." Nenapadá mě nic lepšího, než ho dát na indukci a ohřát v něm vodu. Co na tom, že hrnec je skoro studený dřív než ho přenesu nad těsto. Byl teplý? Byl.

Oloupu jablka a nakrájím na kostičky.  V receptu jsou sice plátky, ale kostičky jsou chutnější, na to ještě nepřišli?

"Těsto vyválíme a přendáme na utěrku, kde jej prsty roztáhneme do požadovaného tvaru. Poté těsto potřeme rozpuštěným MÁSLEM." Polívá mě horko jako by na mě to rozpuštěné máslo někdo vylil. Tady je ta mrcha! Žádná chyba v receptu. Blonďatost!!!

Opatrně do ruky vezmu roztékající hmotu a na centimetrové vrstvě mouky se ji snažím vyválet. Daří se. Podebírám těsto a snažím se jej přendat na utěrku. V těstě po prstech zůstávají díry jako po kulce. Hatláma patláma zapatláma. "Prsty těsto rozválené do obdélníku..." Obdélníku?? Dá se této placce připomínající rozzuřenou chobotnici říct obdélník? V mžiku mám na vále opět kouli těsta, ze které se snažím utvořit obdélník. Myslím si, že snazší úkol by byl vyválet z těsta portrét Mona Lisy než prachobyčejný obdélník.

To "cosiobdélnikovitého" se snažím bez průstřelů přenést opět na utěrku. Prsty pomalu roztahuju. Jednou natáhnu, těsto se dvakrát smrští. Přidám na intenzitě. Trh, škub. Díra vedle díry. Z těsta je znovu koule. Znovu snaha o obdélník. Kašlu na utěrku. Na rozválené těsto pokládám jablíčka. Zasypu skořicovým cukrem. A teď zavinout. "Těsto začněte vinout od delší strany." Která strana je delší, když bylo napsáno "Jablka rozprostřete do středu?!" Pečlivě tedy zhodnotím, že tato strana by o půl milimetr mohla být delší a snažím se ji zavinout. Už chápu, proč měla být jablka na plátky. Kostičky se proděravěly ven. Naštěstí mám zbytky těsta, které využiju jako záplaty. Co na to, že závin vypadá jako po napadení agresivními moskyty, hlavně že nic netrčí ven. Vinu i druhou stranu těsta. Ať se snažím jak se snažím, obě strany místo spoje dělí jablečná průrva....

No co, kašlu na to. Za slovníku, za jaký by se nemusel stydět ani dlaždič, vkládám tu jablečnou hroudu do trouby. Když se domem rozvoní vůně jablek a skořice, manžel lačně brousí okolo trouby a ptá se, co že je ta rozjetá huba zač.

Milý Ježíšku, vše co si přeji k Vánocům, je kuchařka pro Blondýny. Kuchtění zdar!

Žádné komentáře:

Okomentovat