neděle 15. března 2015

Ennio, Zdenda a narozeniny v kulturním duchu

Před pár dny jako bych prožila deja vu. Večeře v Café Imperial, výborný koncert, manželovy narozeniny, Valentýn. Nebylo to deja vu. Loňská romantika se nám splnila a znovu zopakovala, až jsme na sklonku dne měli takový zvláštní smutný pocit, že už končí.

Když jsme předloňský podzim projížděli po okruhu, manžel začal z ničeho nic přibržďovat. "Morricone v Praze! Poslední turné! Na to musíme jít!" Nikdy nebyl fanda koncertů a už vůbec ne vážné hudby, takže jsem jen kroutila hlavou, proč tak vyvádí. Navíc jméno toho "Mor..." něco mi nic neříkalo. Manžel se chytal za hlavu. "Ty neznáš oscarového tvůrce filmové hudby?!" No neznala jsem. Naštěstí večer, když mi manžel pustil jeho repertoár, jsme zjistili, že znám většinu skladeb, jen jsem si je nikdy nespojila s jeho jménem a bylo mi odpuštěno :-) . Natěšení jsme si koupili lístky, čekali na nás poslední dva. A také nás čekalo romantické naplánování. Zamluvit hlídání, zarezervovat večeři, těšit se.

Café Imperial

Když už večer ve velkém stylu, tak s pořádnou večeří. Zarezervovali jsme si stůl v Café Imperial. Pokud matně vzpomínáte, kde jste ten název slyšeli, spojte si ho s jeho majitelem Zdeňkem Pohlreichem! Jestli chcete zažít chuťový orgasmus v příjemném prostředí s úžasnou obsluhou, potom CI doporučuji na 100%.

Když jsme se loni vypravovali na večeři, představovala jsem si docela "snobárnu" a děsila se, že tam budeme za vesničany, kteří se budou probírat desítkou příborů a k pití si z úsporného důvodu dopřejí jen vodu. Byla jsem si koupit dokonce extra šaty, abych nebyla za burana :-) Café Imperial mě však překvapil svou útulností a přátelskou atmosférou. Žádná snobárna, ale ideální místo pro zvláštní příležitosti.




Vyznat se v příborech nebyla žádná věda. Celé prostředí a zaměstnanci bylo přesně takové, jaké pan Pohlreich propaguje v televizi. Žádné otrávené obličeje obsluhy, která vás ani nepozdraví, když vejdete či obcházíte. Naopak. Pomalu nevíte, komu dřív odpovědět na pozdrav, obsluha vás odvede k vašemu stolu, odnese kabáty, jídlo donese včas, upravené, zeptá se, jak vám chutná, zda vám nic nechybí a jste spokojení. Nedělá to škrobeně, ale s nadšením pro práci. Ceny sice nejsou lidové, ale myslím si, že přijatelné. Pro slavnostní příležitost určitě. Dali jsme v obou případech do 1500kč za oba, přičemž jsme měli 3-chodové menu. Vynikající menu! Podle Zdendy vařím i doma, ale vidím, že mám před sebou hodně dlouhou cestu, než to dotáhnu do takovéto dokonalosti.

Manžel si dal už podruhé jeho telecí líčka na víně a pokud si chcete užít trochu luxusu i doma, doporučuji si je uvařit! Příprava je dlouhá, ale poměrně jednoduchá a výsledek za to stojí: http://www.zdenekpohlreich.cz/soutezici/83

Velkolepý koncert, velkolepý Pan Morricone! 

Na poprvé se nám ty lístky opravdu nepodařilo dobře koupit. Nikdy jsem v O2 Aréně nebyla a nikdy jsem si neuměla představit jak je velká. A vysoká! Čekaly nás poslední dvě sedadla úplně nejvýš. Já se svým strachem z výšek jsem propadla panice a rozhodla se, že večer strávím raději na chodbě. Nakonec mě na místo manžel musel odnést!! Naštěstí když se zhaslo a neviděla jsem, co je pode mnou, tak se mi ulevilo. Bohužel na pódiu jsme neviděli nic než pár malinkých mravenečků, jak daleko jsme byli. Na obrazovkách promítali krátká videa o životě Ennia Morriconeho, ale i s brýlemi jsme měli problém přečíst titulky. Nicméně koncert byl úžasný a už jen to slyšet byl neskutečný zážitek.



Letos jsme si stihli koupit lístky do předních řad a náš úžasný zážitek jsme tak dotáhli úspěšně do konce. (Vlastně úplně ne, o tom se dočtete o pár řádků níž). Pořadatelé zmoudřeli a místo textu pouštěli online, co se děje na pódiu, což bylo skvělé. Podařilo se jim zachytit úžasné záběry, soustředěné výrazy hudebníku, hru rukou na hudebních nástrojích a hlavně samotného pana Morriconeho. Je až k neuvěření, že mu za pár let bude devadesát!




Samotný koncert byl famózní. Pan Morricone rozjel turné s Českým národním  symfonickým orchestrem, na což můžeme být náležitě pyšní, a s maďarským sborem Kodály.  Jeho hudba byla dotažená do posledního zvuku. Harfa, housle, bubny, ale i elektrické kytary. Všechny tyto a další nástroje spojit dohromady a vytvořit z nich tak libou hudbu je až neskutečné. Ale pan Morricone to dokázal. Famózně! Čehož bylo důkazem, že na závěr koncertu celá O2 Aréna stála (bezmála 18 tisíc lidí) a tleskala a tleskala a žádala o přídavek. Přídavků bylo hned několik a vždy se po nich stálo a tleskalo a tleskalo. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla několik mužů plakat dojetím!

Když koncert skončil, odcházeli jsme v euforii domů, a jak jsme si tak cestou povídali, oba jsme se s manželem shodli, že námi zavládla taková nějaká úzkost, že je to asi naposledy, co jsme tohle zažili. A tak se zrodil nápad udělat si ještě zahraniční výlet za jedním z koncertů tohoto turné. A naše volba padla na Koloseum ve Veroně. Takže Itálie, v září se těš!

http://www.ceskenoviny.cz/kultura/zpravy/morriconeho-odmenila-o2-arena-ovacemi-ministr-kultury-medaili/1180772

Žádné komentáře:

Okomentovat