neděle 15. března 2015

Bienvenue en Provence!

Nádherná příroda. Čisté moře. Výborné jídlo. Krásná města. Úžasná dovolená.

Je to přesně rok, co jsme se rozhodovali, kam se upíchnout, hledali přes Booking.com ubytování a vhodnou lokalitu na Azurovém pobřeží.


Nakonec jsme se rozhodli pro malý hotýlek v Le Lavandou uprostřed přírody. Ubytování ve Francii je na naše poměry drahé, obecně platí, že čím je hotel blíž moři, tím je dražší. My jsme byli v 3* asi 1 km od moře, protože byl na kopci, tak jsme sjížděli k pláži autem, ale nebyl problém nikde zaparkovat. Pokud nechcete utrácet, po celém pobřeží je mnoho kempů, kde jsou i tzv. mobil home za příznivé ceny. 

Náš hotel

Ač jsme byli v Le Lavandou, tak jsme za celou dobu neviděli jedinou levanduli :-) Ale příroda byla nádherná. Turistická města jsou udržovaná, pláže jsou čisté. Byli jsme na konci června, kdy ještě nezačaly ve Francii a Německu prázdniny, a tak byl všude poměrně klid a pláže vylidněné. Moře bylo chladnější, ale to nám nevadilo. Darince se to sice moc nelíbilo, ale koupili jsme jí nafukovací lodičku, a tak se opalovala na hladině, nebo hrabala písek. 




Svítání v Le Lavandou

První den se nám zatáhlo, a tak jsme se vydali do historického města Hyéres, jehož dominantou je středověký hrad s hradbami. Bohužel byla neděle a většina obchodů a cukráren byla zavřená, ale i tak bylo kouzelné proplétat se úzkými uličkami města, kde se střídaly dobové obchody s těmi moderními plnými luxusu. Nikde nechyběly vitríny s makronkami, sněhovými pusinkami a vínem. V blízkosti Hyéres jsme také navštívili rozsáhlá saliniště, u kterých byly pláže bez zásahu lidské ruky, kde jsme si užili mušliček a života v moři. 





Jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších měst je Saint-Tropéz. Musím říct, že jsem pocítila lehké zklamání, ale jsem ráda, že jsme ho viděli. Hned po příjezdu jsme se museli protloukat davy lidí a všechno mi přišlo hrozně chaotické a hektické, kolony aut, špatné značení ulic. Pro nás nejznámější četnickou stanici jsme nebyli schopní najít a vyfotili jsme se jen u té novodobé, ale aspoň jsme zabloudili do uličky, která byla podobná naší Pařížské v Praze, plná luxusních obchodů a dominoval jí velký hotel Dior. Když jsme se konečně vymotali ze spárů turismu a rozhodli se najíst, zjistili jsme, že od 14 hodin se v restauracích nevaří a kuchaři mají do večera pauzu. Nakonec nám udělali alespoň pizzu. Potom jsme se prošli po přístavišti, kde kotvilo mnoho luxusních jachet a zamířili na pevnost Citadela. Ta nás mile překvapila, jednak poměrně přívětivým vstupným, ale také námořní expozicí a úžasným rozhledem na celý kraj. 

Konečně zapadlá ulička bez lidí :-)


Přístav

Protože jsem milovnicí zvířat, nemohli jsme vynechat ani želví vesničku nedaleko města Gonfaron. Uprostřed přírody najdete malou vesničku, která skrývá desítky vodních i suchozemských druhů želv. Součástí je také klinika. 


Naše dovolená trvala bohužel jen týden a z toho nám ještě Darinka ke konci dva dny marodila (Maruška díky nemoci s námi ani neodjela), takže jsme toho zdaleka nestihli tolik, kolik jsme chtěli. Ale užili jsme si to maximálně a mimo výlety jsme si také užívali místní gastronomie. Jedli jsme hlavně ryby a mořské plody, ale i pizza a těstoviny tady měly ten správný říz. A pokud si chcete uvařit, místní supermarkety i samoobsluhy nabízí veškerý sortiment potravin a ochutnat něco speciálního můžete i na pravidelných trzích. 

Salát z chobotnic

Grilovaná sépie z provensálskou zeleninou

Polévka z mořských plodů


Humr

Vitrína jednoho z typických obchodů /Provence, bonbony, sirupy, levandule a makronky

A na závěr článku trochu informací. 

Z Prahy do Le Lavandou nám cesta trvala 18 hodin (jeden řidič a asi 4 hodiny v pauzách). Cestu tam jsme absolvovali přes Německo, Rakousko a Itálii. Německo a Rakousko bylo v pohodě, Itálie byla otravná mýtnými branami, každá brána měla svůj specifický systém, což bylo občas dost zdržující. Těšili jsme se na cestu okolo pobřeží, ale skoro celou dobu jsme projížděli zpoplatněnými tunely, kde se tvořily kolony a v tom horku to nebylo nic příjemného. Zpáteční cestu jsme tak volili přes Francii a Německo a bylo to mnohem pohodlnější, i když jsme neviděli nic moc zajímavého. 

Většina čerpacích stanic ve Francii byla v noci okolo dálnice zavřená, jestli stejně jako my chystáte noční cestu, natankujte na nejbližší benzině, abyste netrnuli, jako my :-)

Darinka měla v tu dobu 11 měsíců a cestu zvládla v pohodě, jeli jsme na noc a přes den se zabavila DVD, nebo hračkami, které jsem nakoupila před odjezdem, aby pro ni byly neznámé. Na cestu jsme měli spoustu jídla, ale v tom horku se nejvíc zavděčilo ovoce, zelenina a obyčejné kukuřičné křupky. Žádné sladké pití. 

Okolo pláží lze levně koupit veškeré vybavení - plavky, slunečníky, lehátka, nafukovací hračky. Není potřeba vše vozit s sebou. 

Jídlo je u nich 3 x dražší než u nás, ale dá se nakoupit vše a nemusíte se s malými dětmi bát kvality. Mají velkou nabídku lokálního ovoce a zeleniny, ale i pěkné maso, pokud si chcete vařit. Restaurace nabízí široký výběr mezinárodních jídel. Francouzi si potrpí na čerstvost a kvalitu, takže si můžete být jisti, že se velmi dobře najíte. 

A co ještě dodat? Snad už  jen popřát šťastnou cestu! :-)






Žádné komentáře:

Okomentovat